Anna Bízová

* 1934

  • „ – Chci se zeptat na událost, která se stala v Nové Vísce, kde 9. 6. 1945 měli být zavraždění. Víte o tom něco? – Maminka se bavila se sousedkou nebo babičkou a já jsem zaslechla, že tam zastřelili tři nebo čtyři chlapy. Bylo to hrozné. Říkalo se, že snad měli mít někde v naskládaném dřevě schované zbraně, a proto je zastřelili. Jeden z nich prý ještě ani nebyl mrtvý, ale už ho tam hodili a zasypali hlínou. Sami si museli vykopat ten hrob. A víc nevím, opravdu ne. – Kdo je tam zastřelil? – Taky nevím. Měli snad být dva, ale ti už nežijí. Nevím, jak se jmenovali. Snad to byli z těch rudých gard. Říkalo se, že se našly zbraně a kvůli tomu je zastřelili. Ty rodiny jsem neznala.“

  • „Až potom přišli Rusáci a měli tábor nahoře, tam, kde bývala pole a louky. Nám neublížili, chodili k nám vždycky tři na večeři. Máma jim dala mléko a namazala chleba s máslem. Měli jsme dvě kravky, tak byli spokojení. Ale jinak někteří Rusové znásilnili holky. – Tady v Dlouhé Lomnici? – Jednou přišli v noci, ať jim otevřeme, že hledají holky. Byly to moje sestřenice, jedné bylo šestnáct a druhé osmnáct. Schovaly se jedna u mě v posteli pod peřinu a druhá u tety. Vojáci pak šli na seník a propichovali ho vidlemi, jestli tam nejsou schované.“

  • „Tady byl většinou klid, ale když bombardovali ve Varech horní nádraží, byli jsme na poli a viděli ten kouř. Ale jinak vždycky, když letěla letadla, maminka říkala: ´Teda, dneska mají zase naloženo. Je slyšet, jak to hučí.´“

  • „Když byla válka a letěla letadla, schovali jsme se do lesa. protože jsme se báli, že budou bombardovat, byla to anglická letadla. Bydleli jsme u lesa, kde rostly nízké stromky, a tam jsme se vždy schovali. Jinak nevím, chodila jsem do školy. Maminka s babičkou měly vždycky starost, ale já jsem to jako holka tak nebrala.“

  • Full recordings
  • 1

    Dlouhá Lomnice, 22.06.2025

    (audio)
    duration: 45:14
    media recorded in project Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Měli jsme sbaleno – poslední transport a najednou ho zastavili

Anna Bizová rozená Sussman
Anna Bizová rozená Sussman
photo: Archiv pamětnice

Anna Bízová se narodila 11. března 1934 v Dlouhé Lomnici (německy Langlamnitz) na Karlovarsku. Vyrůstala v německé rodině jako první dítě. V roce 1942 byl její otec naverbován do wehrmachtu. Bojoval u Stalingradu a pravděpodobně v roce 1943 padl v první linii. Po válce byla rodina připravena k odsunu, ale poslední transport, kterým měli odjet, byl zastaven, a rodina tak zůstala v Československu. Zbytek rozsáhlé rodiny však odešel. Matka s babičkou a dvěma dětmi musely opustit rodný dům. Zabavili jim majetek, polnosti, dobytek i domácí zvířata. Pamětnice společně s matkou pracovala ve Stružné v porcelánce. Koncem 40. let se přestěhovali do Stružné, kde žila více než 70 let. Na začátku 50. let poznala svého muže a provdala se. V době natáčení žila u své vnučky v Dlouhé Lomnici.