Ing. Jiří Berounský

* 1932

  • „Zjevně, já nevím, jestli prokurátor, nebo ten soudce pochopil, že za A s těmi ostatními skutečně vůbec nesouvisíme, a pak asi si mysleli soudruzi, že zjevně my jsme ještě jaksi použitelní pro ten režim, protože jsme byli mladí kluci. Bylo nám těch osmnáct. Kdežto tamti ostatní byli všechno plnoletí lidi, já nevím, čtyřicetiletí, padesátiletí. Bylo to, opakuji to už potřetí, bylo to jak v Jiříkově vidění. Oni hovořili o stycích s generály a o peněžních záležitostech a o rodinných záležitostech. My jsme z toho nic… To se nás vůbec netýkalo.“

  • „To bylo ovšem hodně absurdní, protože na mě použili metodu zlého a hodného policajta. Když jsem tam přišel, tak hrozně komisní. A já jsem samozřejmě kličkoval všelijak ve všech dotaznících kádrových. Že jsem byl odsouzen k podmínce jenom a že jsem to nahradil a tak dále. Takže to byl takový výslech, proč jsem to neřekl všecko na plná ústa, a byl velmi takový správný estébák. ‚Tady si sedněte, napište nám popravdě váš životopis.‘ Tak jsem všecko udělal a on mi vyhrožoval. A to byla taková situace. Když mi vyhrožoval, tak při tom začal říkat: ‚A nevíte, jak byste to, pane inženýre, odčinil?‘ Takže mně to samozřejmě bylo jasné, jak bych to odčinil. Jak on to myslí. A dělal jsem blbého, že to nevím. Takže takhle jsme se bavili pořád. ‚A vás opravdu nic nenapadá?‘ – ‚No, nic mě nenapadá. Mám být po právu potrestaný. Tak já jsem to neuvedl všechno, tak mě potrestejte.‘ – ‚Ale vždyť je vás škoda, soudruhu inženýre, co kdybyste s námi nějakým způsobem spolupracoval?´ A mně bylo jasné, že to je věc, kterou neudělám. Ale nicméně jsem měl nahnáno, protože pořád jsem byl malý kluk. Fízlové mě znovu vyslýchali. Zase jsem… Co bylo takové psychologické, za katrem zase ještě. Protože ty dveře, kam se k nim vstupovalo, z druhé strany měly mříž, a když jste tam vstoupil, tak ty dveře se zavřely. Takže zase za katrem, což bylo hrozné. Tak jsem řekl: ‚Tak to je závažné rozhodnutí. Já bych přišel zítra vám to říct.‘ I když mi bylo jasné, že to v žádném případě neudělám. Příští den jsem přišel, ještě jsem se poradil s otcem, a byl tam hodný policajt. Když jsem mu řekl, že ne: ‚Ale, pane inženýre, vždyť my víme, že máte dobrý vztah k socialistickému zřízení, a my potřebujeme takové lidi, jako jste vy.‘ Takže jsem to svým způsobem měl těžší, protože nepříteli bych to mohl říct rovnou, a ten, který se tvářil jako můj přítel, tak to bylo složitější.“

  • „My jsme odcizili kartotéku SSM [jednalo se o kartotéku ČSM, tedy Československého svazu mládeže], kde byly samozřejmě právě tou Ritou Budínovou, posléze Havlovou spolupracovnicí, která prošla velmi bouřlivým vývojem od komunistky zcela režimové až k demokratické političce. Takže jsme chtěli, odcizili jsme kartotéku ČSM, protože tam byly záznamy velmi nepříznivé pro jednotlivé studenty. Pak jsme ke stému výročí Masaryka napsali nějaké letáky, které jsme dávali do telefonních budek.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.06.2022

    (audio)
    duration: 01:43:19
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 18.07.2022

    (audio)
    duration: 01:05:24
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Bylo přirozené bojovat proti režimu, protože znásilňoval svobodu

Jiří Berounský v roce 2022
Jiří Berounský v roce 2022
photo: Post Bellum

Jiří Berounský se narodil 20. května 1932 rodičům Jiřině a Jaromíru Berounským. Jeho otec byl za první světové války příslušníkem Československé legie v Rusku, stejně jako jeho bratr Josef, který se účastnil také druhého československého odboje a byl letcem RAF. V roce 1946 nebo 1947 nastoupil Jiří Berounský na víceleté anglické gymnázium v Praze. V poúnorovém období se přidal k ilegální protirežimní skupině, ve které byli další studenti: Jiří Hovorka, Petr Lander, Miloš Kočík a profesor češtiny Jaroslav Slavík. Členové skupiny odcizili kartotéku místního Československého svazu mládeže (ČSM), která obsahovala neoficiální posudky na studenty. Distribuovali také protirežimní letáky ku příležitosti 100. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. Za tento čin byl Jiří Berounský v roce 1950 stejně jako další členové skupiny vyloučen ze školy a obviněn z velezrady. O rok později byl odsouzen k podmínečnému trestu za zločin sdružování proti státu. V roce 1952 úspěšně složil maturitu díky večernímu kurzu pro pracující. Poté nastoupil na Fakultu stavebního inženýrství ČVUT a po roce studia přestoupil do druhého ročníku Vysoké školy chemické technologie, kterou dokončil v roce 1957. V roce 1958 mu byla nabídnuta spolupráce se Státní bezpečností, kterou odmítl. V roce 1988 se účastnil protivládní demonstrace na Žižkově. Po sametové revoluci v roce 1990 byl rehabilitován a o čtyři roky později odešel do penze. V té době začal psát komentáře do Rádia Svobodná Evropa, později přispíval do Lidových novin a do Českého rozhlasu.