Jiří Beránek

* 1935

  • „Jednou bylo nařízení, že jsme museli vyvěsit praporky s hakenkreuzem, takový malý. Oni právě měli pochod i s bubnama, jak to dělali, hvízdali. My jsme taky za nimi někdy chodili a zpívali jsme tu jejich: Hajdi, hajdu... Tohleto jsme s nimi zpívali jako malí kluci. A tehdy to bylo, že každý dostal ten praporek, a oni to filmovali, aby bylo vidět. Měla to být ukázka, aby se vědělo, jak se tady mají, že Češi jsou pro a takový. Jenom si pamatuju, samozřejmě jsem čučel venku a tatínek tu vlajku takhle stočil a dal ji mezi vrata. Jo, nějaký esesák to zblejsknul, zavolal druhého, ten postavil kolo a hezky to takhle roztáhl. A naproti paní Ryzá, ta byla sama, manžel byl, myslím, zavřený, tenkrát tam nebyl, ta nevyvěsila nic. Tak jí normálně roztřískali krajní okna bodlem. Má vlajku? Má. Takže musí.“

  • „Náš řídící, jmenoval se Truhlář, pamatuji, že po osmačtyřicátém takhle nějak ráno přišel a říká: ‚Tak se razí nové trendy, budeme si tykat a budeme si říkat soudruhu. Tak já vás upozorňuju, kdo řekne soudruhu, ty, ten půjde dolů ke školníkovi a ten ho ztříská tak, že si to bude pamatovat. Žádné soudruhu, ty.‘ On totiž jeho brácha byl v Anglii jako pilot. Je o tom taky knížka. Byl sestřelen. Byl z Lomnice nad Popelkou. Vrátil se silně ohořelý. Pak nám vyprávěl a našel jsem si to i na internetu, je tam o něm dlouze psáno, že jel ve vlaku, a jak byl ohořelý, tak nějaká babička říkala, že nemá chodit mezi lidi. On to sokolem napikoval do země. To byl jeho brácha. A tak ten říkal: ‚Já vám dám, soudruhu, ty.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.12.2015

    (audio)
    duration: 01:49:55
    media recorded in project Místa paměti
Full recordings are available only for logged users.

Otec řekl, že politika je špína. A já měl konec se školou

Beránek Jiří na vojně, 1955
Beránek Jiří na vojně, 1955
photo: Archív pamětníka

Jiří Beránek se narodil 3. dubna 1935 v Trávčicích u Terezína. Prožil tam dětství, takže byl svědkem transportů židovských obyvatel a mnoha lokálních událostí spojených s životem v židovském ghettu. Od roku 1946 chodil do školy v Terezíně, s kamarády si tam hrával v opuštěných domech a nacházel věci, které tam zůstaly po vězních. Po dobrodružném dětství se vyučil pro podnik Rudý Letov a přešel do Aera Vodochody. V něm pracuje více než dvaašedesát let. Stal se uznávaným odborníkem na opravy letadel. Jeho práce obnášela časté cestování kvůli opravám letadel vyrobených v Aeru a vyvezených do ciziny, takže se ještě za totality dostal do Ruska, do Sýrie, do Iráku, do Egypta, do Alžírska a dalších zemí. Každý jeho výjezd schvalovali členové podnikového výboru komunistické strany, protože on sám do KSČ odmítal vstoupit.