Nikolaj Bělanský

* 1947

  • „A když vypuklo toto povstání, tak si některý z těch nadšenců revolučních vzpomněl, že v tomto domě bydlí nějaký spolupracovník Germánů nebo carský zločinec. Tak si moje nejstarší sestra pamatuje, že šestého května čtyřicet pět domovník, který tam celou válku nosil servilně uhlí a ptal se, jestli milostivá něco nepotřebuje... s revolverem a s bandou, s lůzou z ulice, tatínka a maminku, která držela bratra v náručí, protože byl malej, Taťánu a Magdalénu, hnali do sklepa. A Taťána si pamatuje, že ten ‚dobrý‘ muž jí držel u hlavy revolver.“

  • „A on tehdy řekl: ‚Já jsem před bolševickým morem utíkal přes půl světa. Moje děti mají vlast, já už tuto vlast neopustím.‘ A mamince vždycky říkal: ‚Ženulko, nedovol, aby děti emigrovaly, protože chleba Ausländer, i když si na něj vyděláš, tak je to tvrdý a trpký chleba.‘ Takže asi věděl, o čem mluví, a neemigroval.“

  • „Československá lidová armáda, teď vím, co říkám, fasovala ostré střelivo, aby jela do Prahy zasáhnout proti studentům. Když jsem říkal roťákovi, jak to můžeme... on mi říká: ‚Chlapče, když dostaneme povel, tak buďto půjdeme, nebo nás tady všecky postřílí.‘ Leden 1969.“

  • „Prostě jsme byli nepřátelé. Já když jsem šel k odvodu, tak mi u odvodu vlídně sdělili, že nepřátelům vlasti nepatří zbraň do ruky. Aniž bych se jakkoliv angažoval. Prostě my jsme byli antikomunističtí. To jsme byli! A tím jsme se nikdo nikdy netajili.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 14.08.2020

    (audio)
    duration: 02:08:06
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Pápa věděl, co bolševici dokážou

Nikolaj Bělanský, Paměť národa, srpen 2020
Nikolaj Bělanský, Paměť národa, srpen 2020
photo: archiv pamětníka

Nikolaj Bělanský se narodil 8. ledna 1947 v Praze. Jeho otec Maxim Bělanský (původně Belanskij) pocházel ze šlechtického rodu žijícího v Anaňjivu, nedaleko Oděsy, a vystudoval Nikolajevské učiliště pro vojenské inženýry. Do institutu vstoupil v roce 1911 a podobně jako většina kadetů pak sloužil v carské armádě. Jako mladý junker se v roce 1917 účastnil neúspěšného potlačení bolševických nepokojů. Otce mu před očima zabili baltští námořníci a jeho matka se z útoku na rodinu už nevzpamatovala. Maxim bojoval v ruské občanské válce v letech 1917 až 1920 na straně bělogvardějců a poté se mu podařilo z Ruska utéct. Do Prahy přišel ve druhé polovině dvacátých let přes tehdejší Jugoslávii, kdy při práci vystudoval vysokou školu a získal tři inženýrské diplomy. Mimo jiné se stal členem tajného spolku Gallipolského bratrstva. Roku 1938 se vzdal uprchlického Nansenova pasu, přijal československé občanství a oženil se. Během druhé světové války byl vězněn v německém Sachsenhausenu a v Berlíně. Po propuštění v roce 1944 se zotavoval v Praze. Během květnového povstání příslušníci Revolučních gard přepadli jejich rodinný byt v Koubkově ulici, následně byl vyrabován a rodina přišla o většinu majetku. Maxima krátce po válce zatkli příslušníci NKVD, ale patrně díky přípisu svého spoluvězně z berlínské věznice se vyhnul deportaci do Sovětského svazu. Maxim Bělanský zemřel v roce 1950, kdy byly pamětníkovi tři roky. Nikolaj se vyučil zedníkem. Roku 1967 mu přišel povolávací rozkaz na vojnu a jako kádrově nespolehlivý byl zařazen k technickému praporu. V době natáčení (2020) žil v obci Pětikozly na Mladoboleslavsku.