Stanislav Bayer

* 1931

  • „Před Jedomělicemi stála barikáda. Od Libovice jsme viděli přijíždět auto, protože tenkrát jiná auta než německá nejezdila, zajeli jsme rychle do lesa. U cesty se tyčila skupinka bříz, tam jsme zastavili a čekali. Němci dojeli s plně naloženým osobním autem k barikádě a rozhlíželi se. Byli to dva gestápáci. Když nás uviděli, zůstal jeden stát u auta a druhý šel k nám. Všichni jsme trnuli, hlavně strejda, ten byl chudák celý zpocený. Gestapák vytáhl papírek, na němž měl napsán cíl cesty - Karlovy Vary. Radili jsme mu, aby jeli směrem k Cardě, dále na Hvězdu a potom po hlavní silnici na Mšec. Jediný já jsem uměl německy, protože, jak jsem se již zmínil, jsme se učili němčinu ve škole. Tak jsem mu to vysvětlil. On mou radu ale odmítl, chtěli jet po dolíku na Jedomělice, Pozdeň, Kalivody, vyhnout se lesům kolem Mšece, v nichž už byli partyzáni. Navrhli jsme, aby jel na Cardu a odtud cestou, která je vyvede na jedomělickou silnici za barikádou. Poručil mi, abych šel s ním a cestu mu ukázal. Když viděl, že jsem mluvil pravdu, zavolal toho druhého, nasedli, ani nepoděkovali a odjeli. Na to, jak to s Němci dopadne, jsme nečekali. Strýc práskl do koní a ujížděli jsme domů. Po silnici od Slaného na Mšec ten den jezdily německé konvoje doprovázené letadlem, které jim ostřelováním silnice zajišťovalo klidný průjezd. V lesích u Mšece byl partyzánský oddíl, partyzáni Němce zajímali. Některým lidem se podařilo získat zbraně. Málokdo s nimi však uměl zacházet, a tak docházelo často k neštěstí. U ovčína, poblíž Hvězdy, přišel o život pan Pondělíček. Chtěl vystřelit pancéřovou pěstí na Němce jedoucí po silnici ke Mšeci, ale zpětný odraz ho roztrhal. V Libovici si mladší chlapi sehnali zbraně, označili se páskami a rozestavěli partyzánské hlídky. Jedni stáli na křižovatce, druzí u rybníka a omylem po sobě začali střílet.“

  • „Po roce 1948 byl v Československu na zemědělce činěn takový nátlak, že během několika let nezůstal skoro žádný soukromě hospodařící rolník. Hospodářům byly nařízeny dodávky zemědělských produktů, které měly likvidační charakter. Jejich neplnění bylo přísně pokutováno. Z okresu určovali, jaké plodiny mají jednotliví hospodáři pěstovat. Ne vždy byly plodiny pro pěstování vhodné. Některé produkty vyžadovaly hodně ruční práce. Sedláci v té době těžko sháněli pracovníky. Často byli odkázáni pouze na pomoc rodiny. V naší obci drželi zpočátku všichni pohromadě a navzájem si pomáhali. To byla jedna z příčin, proč se v obci dlouho nepodařilo JZD založit. Z Popperova hospodářství vznikl v roce 1951 státní statek. V roce 1955 k němu připadla ještě usedlost Vlastimila Hory. Finančně byl pokutami za nesplněné dodávky zcela vyčerpán, a tak svůj statek nabídl státu a odstěhoval se do Dřínova. Hospodářství měl vybavené novými stroji, které státní statek převzal, v obytné části ubytoval zaměstnance. V roce 1952 tajná policie postupně zatkla mého otce Františka Bayera, Antonína Ibla, Josefa Koláře a Františka Jindřicha. To vše mělo lidi zastrašit. Dlouho otec neřekl, jak výslech probíhal, teprve po čase vyprávěl, že musel podepsat, že nic z výslechu neprozradí. Pokud něco vyzradí, bude znovu zatčen a už se nevrátí. Také řekl, že tajná policie si vede o nás všech, i dětech, podrobné záznamy. Sleduje, s kým se stýkáme a podobně. Nejhoršímu a nejdelšímu výslechu byl podroben strýc Jindřich. Vrátil se až druhý den ráno, zcela vyčerpaný přišel rovnou za otcem. Vyslýchali ho celou noc, policisté se při výslechu střídali a jemu nedali ani napít.“

  • Full recordings
  • 1

    Vlastivědné muzeum ve Slaném, 11.05.2011

    (audio)
    duration: 52:22
Full recordings are available only for logged users.

Měli jsme takové kádrové posudky, že jsme na vojně nesměli dostat volant do ruky

S manželkou na pouti ve Smečně.jpg (historic)
Stanislav Bayer
photo: Při natáčení v muzeu

Stanislav Bayer se narodil 15. prosince 1931 v Libovici, základní školu navštěvoval v období druhé světové války ve Slaném. Po ukončení školní docházky pracoval těsně po válce u otce, soukromého hospodáře. V poválečném období, kdy řada lidí odcházela „dosidlovat“ pohraničí, byl v zemědělství nedostatek pracovních sil. V roce 1952 narukoval na základní vojenskou službu do Brna k tzv. útvarům „na převychování“, určeným dětem sedláků a živnostníků. Po roce 1948 byli sedláci nuceni komunistickými funkcionáři ke kolektivnímu hospodaření. V obci fungoval státní statek a hospodáři se obávali, pokud se bude rozšiřovat, že přijdou nejen o zemědělskou půdu, ale i o veškerý majetek a budou ze svých domovů vystěhováni, jako se dělo v řadě vesnic slánského regionu. Vlivem nastalých událostí a nemoci se strýc Jindřich rozhodl předat své hospodářství Stanislavu Bayerovi. V roce 1956 vzniklo v Libovici JZD a rodina musela svá pole odevzdat družstvu, ale své domovy opustit nemuseli. Stanislav Bayer v něm pracoval jako skladník. V sedmdesátých letech byl hlavním iniciátorem založení Svazu družstevních rolníků v obci, které mělo hájit zájmy družstevníků v představenstvu družstva. Po roce 1989 byly rodině polnosti vráceny. V roce 1990 byl Stanislav Bayer zvolen starostou Libovice, v této funkci působil dvanáct let.