Josef Bajer

* 1923

  • „To se stalo jeden večer. Taky zabouchali na dům a přišli čtyři pět těch Rusů. Utíkali z vybombardovaného Berlína. Došli už tam k nám. Čtyři byli jakž takž v pořádku, a jeden měl tady na noze natrženou takovou ránu. Maminka mu to polepila sádlem a zavázala. Oni měli nosítka a oni šli pěšky. Já jsem je doprovázel po té trase tady mezi Hodslavicemi, Hostašovicemi na to nádraží, o kterém jsme už hovořili, Dovorác. To je to nádraží v tom lese, dnes se jmenuje Hostašovice. Oni z toho Berlína měli takový dřevěný rošt a oni toho kamaráda nesli střídavě a střídavě tak šel. To bylo něco, mě to úplně bralo. Ty jsem taky doprovázel až na ten Dovorác k trati. Tam jsem prostě už... já ani nevím, jak oni, kde skončili. V těch horách byli partyzáni, tak oni se nějak našli, ale ti šli úplně naslepo.“

  • „V tom Fulneku tady to JZD nemohli rozběhnout, a tak jsem to vzal do ruky a hned jsem byl slavný. Hned jsem jezdil do Prahy, dělal jsem přednášky v Praze našim zemědělcům a tak dále. Já, jediný nezemědělec.“

  • „Naši byli tvrdí katolíci. V tom roku čtyřicet pět, to už byl nějaký květen, už brambory byly veliké, ano. A mě naši přesto vyhnali do kostela. Teď jsme byli v tom kostele hoclavském a naráz prásk, prásk prostě! Farář se otočil a říká: ‚Lidičky, běžte domů.‘ Tak jsme šli domů a já jsem přišel za hoclavský kostel, to je evangelický, a teď jsem se bral údolím ke Straníku. Měl jsem takový krásný nový kabát, takový šusťák, to bylo tenkrát moderní. Osm ran tam spadlo a já byl osmkrát v těch kobzolech, hlavně že jsem byl schovaný. Oni stříleli z Věřovic, ti Rusáci, a já nevím, jestli nás tam běželo čtyři nebo pět, jestli to byl nějaký omyl, a teď prostě, jak už jsem se dostal do půl kopce těch stranických, tak v tom zlomu, když se blížím ke Straníku, a to bylo právě nade mlýnem v těch lesích… nahlas: ‚Halt!‘ A tam, člověče, německý voják seděl na koni a říká mi: ‚Olmic, Olmic‘, jako Olomouc. Nic mi neudělal, byl sám, jen se ptal, kde na Olomouc.“

  • Full recordings
  • 1

    Fulnek, 17.12.2015

    (audio)
    duration: 01:01:21
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Chtěl být duchovním, nakonec se stal předsedou JZD

Josef Bajer se narodil 23. ledna 1923 ve Straníku v Bajarově mlýně do silně katolické rodiny. Nejprve vychodil místní obecnou školu a poté byl přijat na gymnázium v Novém Jičíně, které bylo německou okupaci uzavřeno. Následně zkusil pedagogickou školu ve Frenštátu, ale nakonec své místo našel v obchodě, který nakonec i vedl. Roku 1942 dostal Josef (v té době ještě Bajar) od německé správy nařízeno odjet pracovat do Salcburku. Nakonec do tehdejší německé říše odjet nemusel, ale ještě předtím mu při té příležitosti mu vystavili německou legitimaci na jméno Bajer, které si nakonec i ponechal. Jejich rodina hmotně podporovala partyzány. Ke konci druhé světové války si ve Stachovicích otevřel vlastní obchod, oženil se a s příchodem komunistické vlády mu byl obchod zabaven. Josef Bajer se poté stal plánovačem v zemědělské výrobě ve Vítkově a následně předsedou jednotného zemědělského družstva (JZD) ve Fulneku. Účastnil a přednášel na sjezdech JZD v Praze. Po roce 1971 prodělal mozkovou příhodu a po zotavení ještě nastoupil jako revizor na pile ve Fulneku.