Hubert Babor

* 1943

  • „V 50. letech tady hodně bourali ty baráky, kvůli tomu, aby se tam neměli kde schovávat. Protože ty baráky byly až ke státním hranicím, samoty, roztroušený, tak to všechno likvidovali. Kapličky… všechno likvidovali… aby se tam neskrývali diverzanti… oni ještě žijou, pár těch péesáků, takoví ti starší… ti vám ale pravdu neřeknou, ti vám ji neřeknou…“

  • „Najednou jeden zakřičel, že vykopal kost. Nejdřív jsme si mysleli, že je to z nějakýho jelena, nevěnovali jsme tomu pozornost. Kopali dál a vykopali lidskou lebku a nakonec jsme vyndali těch kostí dost a myslím, že ještě tři známky, ve velikosti vajíčka a na nich byly čísla. To nosil každý voják, aby se, když padl, zjistilo, kdo to je. A pak jsme zjistili, že to byli němečtí vojáci. Ležely vedle nich ještě plynové masky v takových těch plechových pouzdrech. Zbraně tam už žádný nebyly, jen zbytky oděvů, to už bylo všechno shnilý. Tak jsme to zakopali v lese. Nikdo o to v té době neměl zájem… byli to německý vojáci… časem se zjistilo, že se tam potkali americký vojáci s mladýma Němcema, Hitlerjugend… fanatici… spustili na americký vojáky palbu a ti, jak se bránili, tak je tam postříleli a pak na místě zakopali.“

  • „Někteří Němci tady, ti starší, ani nevěděli, že je nějaká válka. Protože sem to nezasáhlo, teprve až když přišli Američani osvobozovat. Měli tady jen dřinu a nejvíc na to doplatili tím, že jim ve válce padly děti. Všechno muselo do války a už se to nevrátilo… a těch tady bylo hodně… zkraje to nebylo moc růžový, ale pak si myslím, že to už… dívali se na ně skrz prsty, nadávali jim… Němci, Němci… no, já se tomu nedivím. Německejch dětí tu po válce do školy moc nechodilo, to spíš Rumuni… to jsme byli my, poněvadž my jsme přišli z Německa. To bylo beztak zajímavý, Němci odcházeli tam a my jsme přišli sem… a měli jsme problémy, hlavně maminka, že se chtěla podívat za rodiči do Německa a nemohla, protože ji tam nepustili.“

  • Full recordings
  • 1

    Hartmanice, 30.08.2015

    (audio)
    duration: 01:17:43
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Hartmanice, 30.08.2015, 12.05.2022

    (audio)
    duration: 01:05:26
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Na Němce se tady všichni dívali skrz prsty

portrét
portrét
photo: archiv pamětníka, natáčení PN, srpen 2018

Hubert Babor se narodil 11. srpna 1943 v Oberkirchenu u Hannoveru. Jeho otec, Čech, byl v Německu na nucených pracích a seznámil se tam se svou budoucí manželkou, která byla německé národnosti. Rodina se v roce 1947 přestěhovala do Československa na Šumavu. Dětství prožil v poválečném pohraničí, které po vysídlení Němců čekaly velké změny. Jako dítě byl svědkem zániku staré Šumavy, likvidace opuštěných vesnic a samot. V 50. letech zažil budování železné opony a vznik vojenského újezdu Dobrá Voda. Vojenský újezd i uzavření pohraničního pásma citelným způsobem ovlivnily život obyvatel v blízkosti hranice. Vyučil se lesníkem a začal pracovat ve Vojenských lesích, které byly součástí vojenského újezdu. Kromě nejranějšího dětství prožil celý život v pohraniční oblasti Šumavy a díky svému největšímu koníčku, fotografování, zachytil nejen šumavskou přírodu, ale i život v blízkosti železné opony. Má dvě dcery a jednoho syna, který pokračuje v rodinné tradici a je šumavským hajným. Od roku 2005 je v penzi, žije s partnerkou v Hartmanicích.