Antonis Arabadzis

* 1936

  • „Chtěli mně uříznout nohu, já jsem nechtěl. Já jsem ani česky neuměl, nemluvil, že. A naproti mně ležel jeden takový Řek a ten byl v sádře. On měl odsud sádru až dolů, akorát ruce měl volné. Něco měl s páteří prostě, ale on zde byl nějak delší dobu, v Československu. Vím, že se jmenoval Spyros. A on mně řekl, že mně chtějí uříznout nohu a že to musí někdo podepsat. Rodiče jsem neměl, rodiče mi zahynuli, matka mi zemřela, když mi bylo šest let, a otec zahynul v roce 1949.“

  • „Anebo přiletělo letadlo a teď začalo házet. A to jsi nevěděl, jestli to je bomba, nebo co to je. To byly třeba balíky, krabice, a byly to třeba samé levé boty. UNRRA, tehdy se říkalo, samý levý boty a sto kilometrů dál házeli ty pravý. To je jako pomoc Američanů a Angličanů? To nám teda houby pomohli, teda hodně blbě. A takové voloviny sem tam - nějaká žvýkačka nebo nějaké piškoty a takovýhle. Ale to byla taková UNRRA. Tehdy nám skoro nikdo nepomáhal, neměli jsme zbraně, neměli jsme nic a byli jsme hladoví.“

  • Arabadzis: „Jinak jsem rusofil. Teda co se týče hokeje, rusofil odjakživa.“ Manželka: „Jo! To určite.“ Arabadzis: „Když je hokej Česko - Rusko, tak fandím Rusům.“ Manželka: „Jo, a pak mi říká: Ale jsem rád, že to Češi vyhráli.“ Arabadzis: „Ne, teď jsem byl rád, že to vyhráli Češi, protože mě naštvali Rusové. Celou dobu vyhrávají, vyhrávají, a nakonec dechem nevydrží. A kdyby ses mě zeptala, proč se mi to líbilo, že vyhráli Češi... rotože těch pětadvacet nejlepších hokejistů tam nešlo, ale šli tam mladý kluci a vypadalo to, že propadnou, a nakonec vyhrajou mistrovství světa. Tak to uznávám!“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.06.2010

    (audio)
    duration: 01:26:43
Full recordings are available only for logged users.

Když všichni spali, nasadil jsem si tajně protézu a začal se učil chodit

Arabadzis Antonis
Arabadzis Antonis
photo: Pamět národa - Archiv

Antonis Arabadzis se narodil roku 1936 v severním Řecku. Během občanské války (1944-1949) byl zraněn bombou v jugoslávském Bulkesu, když mu bylo jedenáct let. Se zraněnou dolní končetinou a otravou krve přijel v lednu 1950 do Československa, kde mu byla záhy noha amputována. Přijel sám bez rodiny, protože o otce přišel o rok dříve a matka zemřela ještě během druhé světové války. Dětství prožil v dětském domově v Šilhéřovicích. Měl tři bratry a sestru. Česky se naučil velmi rychle. V 50. letech se vyučil bandažistou. V letech 1963-2006 pak pracoval jako promítač v kině Ponrepo. V Česku se oženil a založil rodinu. Do Řecka se vrátit nechtěl, ale často ho navštěvuje.