Arita Hucková

* 1940

  • „Potom jsem nastoupila do Správy Hradu jako ředitelka odboru kultury. První, co jsem udělala, byla výstava Alfonse Muchy. Byla nádherná. Měla takovou návštěvnost, že jsem si to ani nedovedla představit, předtím. Udělali jsme to tak atraktivní, že tam byly i secesní šaty, které se objevovaly na plakátech a tak podobně. Byla to krásná výstava.“

  • „Přišel ke mně místní pan doktor Boschetti – jeho jméno si dodnes pamatuji – a ten mi řekl, že mám tak výborné výsledky, takže kdybych vstoupila do komunistické strany, mohla bych atestovat už za dva měsíce a nemusela bych ani chodit na školení. Přišla jsem večer domů, tatínek seděl u stolu, jedl polévku, maminka vedle něco pošívala a já jsem říkala tatínkovi, co mi řekl pan doktor Boschetti. Tatínek řekl: ‚Komunisti? Ti mizerové zničili všechno jako ti fašisti…‘ a začal nadávat sprostě...“

  • „Tatínek se vrátil z fronty a dal nám avízo, že bude vystěhování. V polském Horním Slezsku to bylo ještě horší než tady v Čechách. Před vašima očima vzali domy, všechno. Já jsem ani panenku nedostala, když jsem ji chtěla.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.03.2023

    (audio)
    duration: 02:59:22
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Po patnácti letech manžela vyhodili, protože odmítl vstoupit do KSČ. Fotil ale dál

Arita Hucková v roce 2023
Arita Hucková v roce 2023
photo: Post Bellum

Arita Hucková se narodila 16. dubna 1940 v německém Gleiwitzu (dnes polské Gliwice) do německé rodiny. Vyrůstala s o jedenáct let starším bratrem. Rodina žila v tehdejším Horním Slezsku, které za války patřilo k Německu, po válce připadlo Polsku. Maminka byla před válkou dámská krejčová a majitelka krejčovského salónu, v němž zaměstnávala 16 lidí. Otec byl nákupčí kůží, za války musel narukovat na frontu. Matka s dětmi poté odjela do Rakouska, kde se cítila bezpečněji. Po válce se vrátila domů, ale rodina přišla o veškerý majetek a kvůli své německé národnosti byla z Polska vystěhována. Matka s dětmi prchla na Ostravsko do Petřkovic. Tam se za nimi ze zajetí vrátil otec, který našel práci v ostravských dolech. Arita vychodila české školy a v roce 1957 absolvovala zdravotní školu, obor laborantka. Poté pracovala jako laborantka a dále se vzdělávala. Čtyři roky studovala na přírodovědecké fakultě v Brně biologii. V roce 1962 se poznala s fotografem a kameramanem Miroslavem Huckem, který pracoval pro časopis Mladý svět. Nedokončila studia a odešla s ním do Prahy, narodila se jim dcera Barbara. Arita pracovala chvíli ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí jako laborantka na hematologii, po narození dcery už se ale do nemocnice nevrátila. Psala externě drobné texty pro Mladý svět i k ilustrovaným dětským knížkám. Jejich přízemní byt, který se nacházel za vinohradským divadlem, byl otevřen přátelům z rozhlasu, Mladého světa a také divadla. Někteří po roce 1968 emigrovali, jiní podepsali Chartu 77. Miroslav Hucek, tehdejší šéf fotografického oddělení, byl v roce 1975 vyhozen z Mladého světa, protože odmítl vstoupit do KSČ. Oba manželé zůstali na volné noze, Arita pracovala jako turistická průvodkyně a asistentka svého manžela, který se v 80. letech věnoval převážně reklamní fotografii. Přestěhovali se na Zbraslav, kde si ve starém domě zřídili ateliér. Po revoluci roku 1989 se manžel opět naplno vrátil k reportážní fotografii a Arita nastoupila na Pražský hrad jako asistentka poradkyně prezidenta Edy Kriseové. Poté byla několik let ředitelkou odboru kultury ve Správě Pražského hradu. Organizovala zde významné umělecké výstavy a akce. V roce 1997 odešla do penze, aby se s manželem věnovali publikační činnosti a cestování. V roce 2013 ovdověla.