Maria Sergijivna Cigankova, roz. Zbirun

* 1924  

  • „Já jsem už žila v domě svých rodičů. Pokud řeknu, že nebudu [spolupracovat – pozn. autora], nechci, protože mám dítě, tak mě zabijí. [Ksenia Halicka: Kdo? Povstalci?] A co myslíte? Takové [věci – pozn. autora] se také dělaly. To já jsem už musela říct, že budu [spolupracovat – pozn. autora]. Několikrát, kolik, desetkrát, jsem zanesla [dopis – pozn. autora].“

  • „[Povstalci řekli – pozn. autora]: ‚Tobě dáme 24 hodin, aby sis vybrala [jiný dům – pozn. autora], a tobě dáme 24 hodin, aby ses nastěhovala. Nemysli si, že někde zůstaneš. Určitě jdi do svého domu. Protože abychom mohli jedné rodině pomoct, druhou rodinu musíme odsunout. Nikdo vám rodiče nevrátí, rodinu vaši vám nikdo nevrátí, tak se nastěhujte.‘ Tak jsem se nastěhovala a někdy přišli, tak jsem [jim – pozn. autora] musela udělat jídlo. Když jsem ho udělala, tak přišli do domu. A někdy jsem zanesla košík, tam v kůlně byl košík [s jídlem – pozn. autora].“

  • „Bylo nás pět dětí, šestý byl chlapec. Šest dětí. Otec sloužil v carské armádě na moři, na štábu byl písařem, a jak odsloužil pět let, přijel domů a vybrali ho starostou vesnice. Šest sedm let byl starostou vesnice. Potom u Pisnikiv tam byl kousek země, tam byl kousek země a děti se rodily, tak koupili na Ignatovce, přijeli tam, koupili les, nakorčovali a tam žili do roku 1943. A v roce 1943 celou rodinu zabili.“

  • Full recordings
  • 4

    Dubno, Ukrajina, 19.04.2017

    (audio)
    duration: 01:06:15
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Bože můj, jaké násilnosti se to u nás děly

Marie Sergijivna Cigankova
Marie Sergijivna Cigankova
photo: archiv Marie Sergijivny Cigankove

Maria Sergijivna Cigankova, za svobodna Zbirun, se narodila 14. srpna 1924 v obci Pisnikiv u Mlynova v Rivnenské oblasti v tehdejším Polsku. Maminka pracovala v domácnosti a otec působil v carské armádě a poté jako starosta obce Pisnikiv. Maria Sergijivna Cigankova pocházela celkem ze šesti sourozenců, ale v roce 1943 byli zavražděni oba rodiče i všichni sourozenci. Od roku 1944 aktivně spolupracovala s Ukrajinskou povstaleckou armádou, připravovala jí jídlo a předávala zprávy. Jelikož se v průběhu války několikrát odstěhovala z obce Pisnikiv do Dubna a zpět, rozhodla se po osvobození západní Ukrajiny trvale se přestěhovat do Dubna. Po válce až do důchodu pracovala v kolchozu. V současnosti žije v Dubně na západní Ukrajině.