The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Yoandris Gutiérrez Vargas (* 1980)

• Nació el 6 de septiembre de 1980 en Bayamo, República de Cuba

• Es activista de los derechos humanos y político opositor del régimen comunista en Cuba

• En el año 2002 tuvo su primera entrevista en la Radio Martí, denunciando la violación de sus derechos humanos

• En el año 2006 lo condenaron a un año en la prisión “Las Mangas”

• En el año 2008 lo acusaron de conciencia y lo encarcelaron otra vez en la cárcel “Las Mangas”

• Saliendo de la cárcel en el año 2010 comenzó su activismo político

• Como líder de la organización “Impacto Juvenil Republicano” en el año 2015 intentó organizar la campaña para las elecciones libres en Cuba

• Hoy día es el vicedirector del “Partido Republicano de Cuba” y el miembro de la “Alianza Democrática Oriental”

• Es misionero de la Iglesia Bautista de Bayamo

• Tiene un hijo y reside con su esposa en Bayamo

Česká verze textu následuje po španělské verzi:

Yoandris Gutiérrez Vargas pertenece a los opositores políticos del régimen comunista en Cuba más activos. Las palabras con las cuales describe su lucha con el sistema afirman, que Yoandris es valiente y firme en sus hechos: “A pesar de todas las cosas amargas me siento orgulloso, porque nunca voy a bajar mis armas ni mis ideas para lograr el cambio en Cuba”.

Algo para matar el hambre

Yoandris Gutiérrez Vargas nació el 6 de septiembre 1980 en Bayamo en Cuba. La situación económica de su familia era complicada, por lo cual lo abandonó su madre y lo criaron sus abuelos paternos. Los abuelos aseguraban sus necesidades a pesar de los tiempos difíciles durante los principios de los años 1990, llamados “el período especial”[1], el cual comenta Yoandris con voz enojada: “Fidel Castro dijo que venían tiempos difíciles. Y así era, desapareció todo de un día para el otro”. Se acuerda de que ya no había comida, carne, aceite y solo se comían huevos en agua con calabazas: “Todos buscaban algo para matar el hambre, y todos en Cuba se veían iguales, no había mucha ropa”. En aquella época existía en Cuba un sistema de letras para controlar el flujo de las mercancías. Yoandris describe como le tocó a su familia la letra “F”: “Hasta que no le tocaba en la tienda a mi mama la letra ´F´, no podía comprar cosas. Nosotros siempre nos demoramos un mundo para comprar cosas, siempre veíamos grupos ´A´ o ´E´. Siempre podían comprar los grupos con las letras anteriores. Cuando podíamos hacer compras con la letra ´F´, ya no aparecían cosas en las tiendas”. En aquel tiempo Yoandris estudió la primaria, secundaria y después gastronomía: “Me chocaba en la escuela que nos decían que hacer y pensar. Yo no quería ser como Che [Ernesto “Che” Guevara], quería ser como mi padre”, añade Yoandris.

El Gobierno es una basura

Según Yoandris, la crisis económica de los años noventa ayudó a la transformación de la sociedad cubana: “La gente buscaba paz, lo que el pueblo cubano no tenía. En Cuba prácticamente se ha matado el amor hacia Dios”, recuerda aquellos tiempos. Yoandris menciona, que la fe en el Dios le ayudaba pasar por los sufrimientos en su vida y está agradecido a su padre, el cual le presentó la Iglesia Bautista: “Siempre doy gracias a Dios que me ha acompañado”. Ya desde su juventud se acordaba a las persecuciones hacia los creyentes: “Maltrataban a los cristianos en los trabajos forzosos y a los homosexuales, les daban los mismos maltratos, los golpes”. Yoandris narra sobre un incidente, cuando un mayor de la Seguridad del Estado le robó cuatro leches condensadas para su hijo recién nacido y lo acusaron a Yoandris de la venta ilegal en la calle. En seguido Yoandris decidió unirse a la oposición activa contra el régimen comunista: “Eso era la gran tristeza, la gran iniciación que me dio a mí de ahí para adelante el valor de empezar a enfrentar las autoridades de este país”. Pronto lo contactaron de la “Radio Martí”[2] y Yoandris empezó a cooperar en las denuncias de las violaciones de los derechos humanos y se enfocó en la disidencia.

La bandera pintada en negro

El primer arresto de Yoandris como opositor sucedió en la casa de su compañero Emiliano González Olivera[3], cuando le estaba mostrando la “Declaración Universal de Derechos Humanos de la Organización de las Naciones Unidas”[4], de la cual Cuba es uno de los signatarios. Después de la primera detención de Yoandris siguieron incontables más. Yoandris también tiene experiencia con los acosos, las represalias, los ataques y las amenazas hacia su persona: “En cualquier momento nos agarraban y golpearon [los oficiales de la Seguridad del Estado]”. En el año 2006 condenaron a Yoandris a un año en la prisión “Las Mangas” en Bayamo, donde estableció una amistad fuerte con los presos políticos José Luis García Paneque, Jorge González Tanquero y Félix Navarro,[5] a los cuales llama hoy día sus hermanos. La razón de haber sido enviado a la cárcel fue haber pintado las franjas de la bandera cubana en negro y por colgarla en la pared de su casa. Arriba de la bandera Yoandris escribió “Libertad para los 75”[6], es decir para los 75 prisioneros políticos encarcelados durante la Primavera Negra del 2003. A pesar de que el régimen obligaba a Yoandris declarar que estaba arrepentido de sus hechos, Yoandris nunca hizo un pacto con el sistema: “Yo les dije que lo hice, lo hice con la conciencia y que era un anticomunista, entonces me mandaron a la cárcel”. Dos años después, en el año 2008, le privaron la libertad otros dos años, por participar en una marcha por las elecciones libres en Cuba y la votación directa del presidente cubano. El encarcelamiento Yoandris lo describe como el infierno, donde vivía las torturas, maltratos, acosos e intimidaciones constantes.

Oposición política

Cuando en el año 2010 Yoandris entró al “Partido Republicano de Cuba”[7] y empezó con la oposición política, se intensificaron los ataques físicos por parte de la Seguridad del Estado: “Me vigilaban todo el tiempo, no me dejaron mover de la casa”. Yoandris es el vicepresidente del “Partido Republicano de Cuba” en la provincia Granma, el presidente nacional de la organización “Impacto Juvenil Republicano”[8] y miembro de la “Alianza Democrática Oriental”[9]. La vida de los opositores al Gobierno cubano Yoandris describe como dura y desesperante: “Orlando Zapata[10] se suicidó por la terrible situación que pasaba en Cuba y por la persecución que venía sobre él…. a Paya Sardíñas[11] lo asesinaron también, porque después de la trampa que le hicieron, había llegado vivo al hospital”. Su otro compañero disidente Jorge Cervantes García[12] decidió por la huelga del hambre, la cual afectó también a sus hijos - vivieron en aquel tiempo en el hospital encima de un cartoncito en el piso. Yoandris y los otros activistas apoyaron a los niños con la leche en polvo y comida, sin embargo, el régimen comunista perseguía intensamente a los opositores que les ayudaban. Por organizar una protesta con el fin de denunciar la violación de los derechos de Jorge, quien se estaba muriendo del hambre, Yoandris terminó en la detención de la Seguridad del Estado con su columna lastimada sin poder mover sus pies. En el año 2015 Yoandris organizó un taller sobre las elecciones que se estaban acercando: “Yo quería ver Cuba libre, democrática, donde los derechos humanos se verdaderamente respetaban”. El régimen reaccionó rápido - llevaron a Yoandris en una patrulla a la carretera, donde lo patearon los oficiales hasta cansarse.

La esperanza son los jóvenes

Como el líder del “Impacto Juvenil Republicano” Yoandris promueve activamente la educación y organiza talleres para los jóvenes. En los cursos sugiere a los jóvenes que se unan a los otros movimientos, que den un paso a frente y visiten las sedes de las organizaciones opositoras, como “Alianza Democrática Oriental”, “Las Damas de Blanco”[13], “Federación Latinoamericana de Mujeres Rurales [FLAMUR]”[14] o el “Impacto Juvenil Republicano”. Yoandris subraya que es importante invitar a la sociedad a participar en los proyectos sanos y útiles y conocer la realidad de Cuba, no pensar lo que el régimen dicta: “Digo a los jóvenes: ´Tu voz ya no es tu voz propia, pero la que ellos quieren que hables´”. El otro problema que Yoandris menciona es el consumo de drogas, alcohol y pastillas: “Muchos jóvenes toman éstos, son promovidos por el régimen”. La culpa de la ignorancia sobre la situación actual en Cuba la tiene según Yoandris el sistema comunista por la represión y persecución que maneja hacia la sociedad: “Cuando los jóvenes piensan diferente, les cae encima el régimen. ¡No que no les importa [a los jóvenes], pero es el temor”! La esposa de Yoandris, Annia Peralta Zapata[15], es igual activista de los derechos humanos y vicepresidenta nacional de la “FLAMUR”. Viven juntos en Bayamo y comparten el sueño de que: “Podamos un día todos juntos demostrar, que podemos nosotros lograr un día el cambio en nuestra nación”.

 

[1] El “período especial” es el nombre para la época de crisis económica en Cuba en los años 1990. Más información: https://www.elnuevodiario.com.ni/internacionales/491009-cuba-economia-periodo-especial/

[2] “Radio Martí” es la radio independiente con el fin de promover la sociedad abierta y libre de Cuba. Página oficial: https://www.radiotelevisionmarti.com/

[3] Emiliano González Olivera es el director del Partido Republicano en la provincia Granma. Más información: https://www.unpacu.org/sufren-golpizas-activistas-pacificos-del-partido-republicano-de-cuba-en-bayamo/

[4] Declaración Universal de Derechos Humanos pueden ver aquí: https://www.un.org/es/universal-declaration-human-rights/

[5] José Luis García Paneque, Jorge Gonzáles Tanquero y Félix Navarro Rodríguez pertenecen al grupo de los 75 detenidos durante la Primavera Negra en el año 2003. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/la-primavera-negra-de-cuba-doce-a-de-un-fracaso-/88945.html

Félix Navarro Rodríguez pueden encontrar en la página de Paměť Národa: https://www.pametnaroda.cz/cs

[6] Son los 75 prisioneros de conciencia condenados en la Primavera Negra del 2003. El listado aquí: https://www.cubaencuentro.com/cuba/temas/especial-primavera-negra-2003-2011/listado-de-condenados-del-grupo-de-los-75-sentencia-y-ubicacion-actual-258471

[7] Partido Republicano de Cuba es el partido político de la oposición pacífica en Cuba. Página oficial aquí: https://partidorepublicanodecuba.com/

[8] Impacto Juvenil Republicano es una organización de la oposición activa. Más información: http://cubanoticiasdisidentes.blogspot.com/2010/06/impacto-juvenil-republicano-emerge-la.html

[9] Alianza Democrática Oriental es una plataforma cívica en Cuba, fundada en el año 2004. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126455.html

[10] Orlando Zapata Tamayo era el activista de los derechos humanos en Cuba (1967-2010). Más información sobre su muerte: http://www.cubadebate.cu/opinion/2010/02/26/orlando-zapata-tamayo-la-muerte-util-de-la-contrarrevolucion/#.XV-5negzZdg

[11] Oswaldo Paya Sardíñas era opositor del régimen cubano, nominado al Premio Nobel de la paz. Murió en el año 2012 en un accidente en el coche. Más información: http://www.oswaldopaya.org/es/sobre-oswaldo/

[12] Jorge Cervantes García, nacido en el año 1968, es un disidente cubano. Más información: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/inicia-huelga-de-hambre-el-disidente-jorge-cervantes/1860.html

[13] Las Damas de Blanco son mujeres que reclaman la libertad de sus esposos, padres, hijos, hermanos o sobrinos. Más información: http://www.damasdeblanco.com/

[14] Página oficial de la organización FLAMUR: https://flamurcuba.wordpress.com/

[15] Annia Peralta Zapata es activista de los derechos humanos, delegada de FLAMUR. Más información: http://cubayatwittea.blogspot.com/2012/12/vergonzosas-denuncias-de-annia-peralta.html

 

Česká verze:

„Navzdory všem hořkostem jsem na sebe hrdý, protože své zbraně nikdy nesložím a ani nezanevřu na myšlenky změnit Kubu,“ popisuje statečně a odhodlaně svůj boj s komunistickým režimem Yoandris Gutiérrez Vargas, jeden z nejaktivnějších opozičních politiků na Kubě.

Hlad jako vlk

Yoandris Gutiérrez Vargas se narodil 6. září 1980 ve městě Bayamo na Kubě. Finanční situace v jeho rodině nebyla jednoduchá, matka Yoandrise opustila ještě jako batole a byl vychováván svými prarodiči z otcovy strany. Navzdory ekonomické krizi na Kubě v 90. letech, nazývané také jako „speciální období“ [período especial][1], dokázali prarodiče pro Yoandrise zajistit to nejnutnější tak, aby nestrádal. Yoandris k těmto létům dodává: „Fidel Castro prohlásil, že se blíží těžké období, a tak se také stalo. Ze dne na den vše zmizelo.“ Vzpomíná, že nebylo co jíst, nebylo maso ani olej a jedla se jen vajíčka smažená na vodě s cuketou: „Všichni měli hlad jako vlk a vypadali stejně, v obchodech nebylo ani oblečení.“ V té době existoval systém pro kontrolu nákupů zboží zakládající se na písmenech abecedy. Yoandris popisuje, jak jeho rodině přidělili písmeno „F“: „Dokud nebylo v krámě na řadě ‚F´, nemohli jsme si nic koupit. Vždycky jsme museli čekat celou věčnost, než se objevilo naše písmeno, vždycky bylo písmeno ´A´ nebo ´E´, která mohla nakupovat. Než jsme se dostali na řadu my, v krámech už nic nezůstalo.“ V 90. letech Yoandris vystudoval základní školu a střední hotelovou školu, na které vzpomíná s opovržením: „Ve škole jsem nesnášel, když nám předhazovali, co si máme myslet a jak máme vše dělat. Já jsem nechtěl být jako Che [Ernesto „Che“ Guevara, kubánský revoluční hrdina], chtěl jsem být jako můj táta,“ dodává Yoandris.

Státní bezpečnost je verbež

Dle Yoandrisových slov, ekonomická krize 90. let přispěla k přeměně kubánské společnosti: „Lidé najednou chtěli hlavně mír, tedy to, co kubánský lid neměl. Na Kubě totiž úplně zmizela láska k Bohu.“  Víra hraje v Yoandrisově životě důležitou roli, díky ní dokázal překonat těžká životní období: „Jsem vděčný Bohu za to, že mě vždy doprovázel na mé cestě.“ Již z mládí si pamatuje pronásledování věřících na Kubě ze strany komunistického režimu: „S křesťany a s homosexuály zacházeli strašně, posílali je na nucené práce a neustále je bili.“ Yoandris si také vybavuje událost, kdy mu příslušník Státní bezpečnosti na ulici sebral čtyři plechovky kondenzovaného mléka pro jeho zrovna narozeného syna a posléze obvinil Yoandrise z nelegálního pouličního prodeje. Díky tomuto incidentu se Yoandris rozhodl přidat k politické opozici a bojovat za spravedlnost: „Toto byl důležitý začátek, spojený s velkým smutkem, který mi ale dodal kuráž postavit se autoritám této země.“ Brzy Yoandrise kontaktovalo „Rádio Martí“ [Radio Martí][2], se kterým začal ihned spolupracovat na zveřejňování výpovědí o porušování lidských práv, a stal se tak aktivním odpůrcem komunistického režimu.

Vlajka nabarvená na černo

Jako politický odpůrce byl Yoandris poprvé zadržen v domě svého kolegy Emiliana González Olivery[3], když zrovna seznamoval Yoandrise s „Všeobecnou deklaraci lidských práv Organizace spojených národů“[4], jelikož Kubánská republika je formálně jedním z jejích signatářů. Po jeho prvním zadržení následovala mnohá další. Yoandris také zažil ze strany kubánského režimu výhružky, zastrašování, vydírání a útoky na jeho osobu: „V kterýkoliv moment mě policie odvlekla a jen tak zmlátila.“ V roce 2006 odsoudili Yoandrise k jednomu roku odnětí svobody ve věznici „Las Mangas“ v Bayamu za to, že nabarvil bílé pruhy na kubánské vlajce na černo a tuto vlajku vyvěsil na svůj dům. Nad ní poté ještě Yoandris napsal „Svoboda pro 75“[5], tedy pro 75 odsouzených během „Černého kubánského jara“[6] v roce 2003. I když kubánské úřady nutily Yoandrise prohlásit, že lituje svých činů, Yoandris tak nikdy neučinil, právě naopak: „Řekl jsem jim, že jsem vinným, že jsem tak učinil z přesvědčení a že jsem antikomunistou, tak mě poslali do vězení.“ Ve věznici navázal úzké přátelství s dalšími politickými vězni: s José Luisem García Panequem, Jorgem González Tanquerem a Félixem Navarrem,[7] které až dodnes považuje prakticky za své bratry. O dva roky později, v roce 2008, Yoandrise odsoudili ke dvěma letům ve vězení kvůli účasti na pochodu za svobodné volby a přímou volbu kubánského prezidenta. Pobyt ve vězení „Las Mangas“ popisuje Yoandris jako peklo, kde zažil mučení, zneužívání, výhružky a nekonečné zastrašování.

Politická opozice

Když byl v roce 2010 Yoandris propuštěn, okamžitě vstoupil do „Republikánské strany Kuby“ [Partido Republicano de Cuba][8] a zapojil se do politiky, i když to znamenalo další fyzické útoky na jeho osobu ze strany Státní bezpečnosti: „Neustále mě sledovali, nenechali mě vyjít z domu.“ V současnosti je Yoandris představitelem „Republikánské strany Kuby“, předsedou hnutí „Vliv republikánské mládeže“ [Impacto Juvenil Republicano][9] a členem organizace “Východní demokratická aliance“ [Alianza Democrática Oriental][10]. Život odpůrců kubánské Vlády popisuje Yoandris s hořkostí: „Orlando Zapata[11] spáchal sebevraždu kvůli situaci na Kubě a kvůli jeho pronásledování ze strany režimu… a Payu Sardíñase[12] také zavraždili oni, protože i přes past, kterou na něj nachystali, byl přivezen do nemocnice ještě živý.“ Yoandrisův další kamarád, disident Jorge Cervantes García[13], se zase rozhodl držet hladovku, což mělo vliv i na jeho rodinu – během této doby žily jeho děti v nemocnici na zemi na kusu lepenkové krabice. Yoandris je spolu s dalšími kolegy podporovali, nosili dětem mléko a jídlo, ale režim oplatil jakoukoliv pomoc pronásledováním a zadržením. Yoandris se rozhodl uspořádat pochod s cílem poukázat na porušování Jorgeho práv, který v té době umíral hlady, avšak jeho snaha ho přivedla do zadržovací cely Státní bezpečnosti s poraněnou páteří a nohami. V roce 2015 Yoandris uspořádal přednášku s tématem blížících se voleb na Kubě: „Chtěl jsem vidět novou Kubu, demokratickou a svobodnou, kde se lidská práva každého jedince doopravdy respektují.“ Režim zareagoval okamžitě – odvlekli Yoandrise do policejního vozu a odvezli ho za město, kde do něj kopali, dokud se sami neunavili.

Nadějí jsou mladí Kubánci

Jako předseda „Vlivu republikánské mládeže“ podporuje vzdělávání mládeže a pořádá rozmanité kvalifikační kurzy a semináře. Yoandris považuje za důležité představit široké veřejnosti nezávislá opoziční hnutí a pobízet k jejich návštěvě: „Vliv republikánské mládeže“, hnutí „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco][14], organizace „Východní demokratické aliance“ nebo k návštěvě sídla „Latinskoamerické federace venkovských žen“ [Federación Latinoamericana de Mujeres Rurales, FLAMUR][15]. Yoandris se také snaží přizvat občanskou společnost k probíhajícím projektům, aby poznali skutečnou Kubu a nevěřili pouze tomu, co jim diktuje systém: „Vždy říkám mladým lidem: ‚Tvůj hlas už není tvým vlastním, ale je takový, jaký ho chce mít režim.´“ Dle Yoandrise je jedním ze zásadních problémů dospívající generace konzumace drog, alkoholu a léků: „Mnoho dospívajících bere pilulky podporované samotným režimem.“ Důvodem nezájmu mladé generace o dění na Kubě je podle Yoandrise tvrdá perzekuce a výhružky ze strany komunistického systému: „Jakmile má někdo mladý jiný názor, režim je jim hned v patách. Ne že by mladé nezajímalo, co se děje, ale to, co jim brání, je strach!“ Manželka Yoandrise, Annia Peralta Zapata[16], je taktéž aktivistkou za lidská práva a předsedkyní organizace FLAMUR. Žijí spolu v Bayamu a mají společný sen: „Jednou přijde den, kdy budeme moct všichni společně ukázat, že můžeme změnit Kubu,“ zakončuje Yoandris s nadějí v hlase.

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [período especial]. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Oficiální stránky „Rádia Martí“ ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba

[3] Emiliano González Oliver je předsedou „Republikánské strany Kuby“ v provincii Granma. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.unpacu.org/sufren-golpizas-activistas-pacificos-del-partido-republicano-de-cuba-en-bayamo/

[4] Více informací zde: https://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/12/UDHR_2015_11x11_CZ2.pdf

[5] Název „Skupina 75“ se vztahuje k 75 oponentům kubánského režimu, odsouzených během „Kubánského jara“ v roce 2003. Seznam zadržených zde: https://www.cubaencuentro.com/cuba/temas/especial-primavera-negra-2003-2011/listado-de-condenados-del-grupo-de-los-75-sentencia-y-ubicacion-actual-258471

[6] „Kubánským jarem“ se označují události v březnu 2003 na Kubě, kdy bylo odsouzeno k odnětí svobody 75 politických oponentů, novinářů, umělců atp. Více informací zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1184485295-kubanske-jaro/205542155040002/

[7] José Luis García Paneque, Jorge Gonzáles Tanquero a Félix Navarro Rodríguez patří do skupiny 75 zadržených kubánským režimem během “Kubánského jara” v roce 2003. Rozhovor s Félixem Navarro Rodríguezem můžete nalézt v archivu Paměti Národa: https://www.pametnaroda.cz/cs

[8] „Republikánská strana Kuby“ je aktivní opoziční politická strana na Kubě. Oficiální stránka ve španělském jazyce zde: https://partidorepublicanodecuba.com/

[9] „Dopad republikánské mládeže“ je nezávislá politická skupina. Více informací ve španělském jazyce zde: http://cubanoticiasdisidentes.blogspot.com/2010/06/impacto-juvenil-republicano-emerge-la.html

[10] Více informací o aktivní organizaci ve španělském jazyce zde: https://palenquecubano.wordpress.com/ado-press/

[11] Orlando Zapata Tamayo byl aktivistou za lidská práva na Kubě, zemřel na následky hladovky (1967-2010). Více informací o jeho úmrtí zde: https://www.lidovky.cz/svet/po-hladovce-zemrel-jeden-z-hlavnich-kubanskych-disidentu.A100224_100623_ln_zahranici_jv

[12] Oswaldo Paya Sardíñas byl kubánským aktivistou za lidská práva. Více informací ve španělském jazyce zde: http://www.diariodecuba.com/etiquetas/oswaldo-paya-sardinas.html-0

[13] Jorge Cervantes García, narozen v roce 1968, je kubánským disidentem a bojovníkem za lidská práva. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/inicia-huelga-de-hambre-el-disidente-jorge-cervantes/1860.html

[14] „Dámy v bílém“ je občanské hnutí s cílem podporovat rodiny s politickými vězni na Kubě: Více informací ve španělském jazyce: https://web.archive.org/web/20070311054221/http://canf.org/2005/1es/noticias-de-Cuba/2005-may-05-otorgan-premio.htm

V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s představitelkami hnutí: Marthou Beatriz Roque nebo předsedkyní hnutí Bertou Soler Fernándezovou: https://www.pametnaroda.cz/es/soler-fernandez-berta-1963

[15] Latinskoamerické federace venkovských žen je mezinárodní organizace. Oficiální stránky zde: https://flamurcuba.wordpress.com/

[16] Annia Peralta Zapata je aktivistkou za lidská práva a předsedkyní organizace FLAMUR na Kubě. Více informací ve španělském jazyce: http://cubayatwittea.blogspot.com/2012/12/vergonzosas-denuncias-de-annia-peralta.html