Siegfried Weiss

* 1933  †︎ 2022

  • „Mně se nic nestalo, nám se nic nestalo, nám se žilo normálně, normálním civilním životem. Ten konec války byl pro mě trošku jako překvapením, protože ze dne na den najednou všechno bylo všechno česky – a já jsem neuměl ani bleknout česky.“

  • „Po vpádu sovětských osvobozovacích vojsk jsme měli zažádáno jako o vystěhování taky, rovněž do Německa, jak vlastně všichni naši známí. Buďto o to usilovali, nebo už byli v Německu. Těsně po vstupu sovětských vojsk zemřela moje sestra, teda těsně předtím. Otec zemřel půl roku nato. Takže vlastně to vystěhování bylo velice problematický. Ty úřady požadovaly spoustu dokumentů – a než se to všechno dalo sehnat, tak uběhl nějaký čas a mezitím právě zemřel otec – a to bylo tak, že jsme se dohodli s maminkou, že bychom se vystěhovali. To vyřizování žádostí trvalo vždycky strašně dlouho. A my jsme měli všechno odevzdané, tak za čtrnáct dní přišlo vyrozumění, že se zavírá, že vlastně není možno už se vystěhovat, že není ve státním zájmu, abychom se přestěhovali do Německa. Já jsem to považoval za jakési znamení, a tak jsme říkali: ‚Zůstaneme tady teda, se vším všudy.‘ A už jsme se dál o to nepokoušeli. Dnes musím teda konstatovat, že jsme udělali moudře, protože nevím, jak by to dopadlo v Německu, protože přátelé, kteří tam žili, stejně v nich přetrvává jakási touha po domově, jakýsi stesk po tom místě, kde se narodili, kde vlastně vyrůstali. I když sem můžou častokrát jezdit, ale už to není ono. To je jako když máte přesadit starý strom, tak to vlastně nefunguje.“

  • „Tím, že maminka byla českého původu, měla rodiče jako ve Mšeně, tak vlastně ona nemusela jít do odsunu. Ovšem tady z našeho okolí moje tety a strýcové byli většinou vyhnaný z baráku a pod námi žil strýc s tetou, bezdětný. Když přišli, že se musí vyprázdnit byty, tady naproti nám v baráčku, kde nyní žije moje vnučka s pravnučkou, tak tam vlastně prastrýc, ten zemřel přesně v den, kdy začala druhá světová válka, když vlastně to vypuklo na ruské straně. A teta potom v pětačtyřicátém, normálně ji vyhnali z baráku, ale skutečně způsobem vyhnání, že ona měla žlutou fenku, tak tu utloukli, protože se nechtěla hnout od pratety. Potom šla do Německa – do východní zóny.“

  • Full recordings
  • 1

    Jablonec nad Nisou, 22.02.2021

    (audio)
    duration: 01:13:17
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
Full recordings are available only for logged users.

Když máte přesadit starý strom, nefunguje to

Pan Weiss na dobovém snímku při práci kovorytce
Pan Weiss na dobovém snímku při práci kovorytce
photo: Archiv Siegfrieda Weisse

Siegfried Weiss se narodil v rozvětvené rodině 14. října 1933 v Jablonci nad Nisou. Pochází ze smíšeného manželství, jeho otec byl Němec, maminka byla Češka ze Mšena. Část jeho rodiny byla po válce vystěhována do Německa, část dobrovolně, část násilně. Otec za války musel narukovat do wehrmachtu, kde sloužil jako nosič raněných. Po roce 1945 rodině vyvlastnili dům, maminka ho díky českému původu dostala do správy. Siegfried vystudoval rytectví na průmyslové škole v Jablonci a této profesi zůstal věrný celý život. Koncem 60. let rodina zvažovala odchod do Německa, po sovětské invazi v roce 1968 v době nastupující normalizace jim úřady ale žádost o vystěhování zamítly. Situaci ovlivnil i fakt, že sestra Krista a jeho tatínek krátce před srpnem 1968 zemřeli. Pamětník psal knihy o Jizerských horách, je například autorem publikací Moje důvěrné krajiny – Ve stínu Ještědu či Píseň o lese. Siegfried Weiss zemřel 14. září roku 2022.