Josef Utíkal

* 1941

  • "Řekl jsem, že na mě udělali hodnocení. Měli na mě všechny posudky z práce. Vzorné chování, vzorný v pracovních výkonech. Proč mám lézt do strany, když jsem vzorný i tak. Nerozlišuju, kdo je ve straně a kdo ne. Já to dělám pro lidi. Když už jsem nevěděl kudy kam, to do dneška nepochopím, kde se to ve mně vzalo. Vezměte si projev Husáka. Oni si mě pozvali tři, jak je budova M35, v přízemí měla KSČ kancelář. Oni na mě, že bych měl jít do strany. Stál jsem a dělal jsem takového hloupého. V dokladech mám napsáno, že se nijak neprojevuju, ani tak, ani tak. Tak jsem se toho šéfa zeptal: ‚Znáte Husáka?‘ Oni, že ho zná každý. V tom projevu tenkrát řekl, že máme vytvářet podmínky pro to, aby společensky prospěšná práce se stala věcí slávy, cti a hrdinství. A já se pokládám za hrdinu. Zadarmo dělám sport."

  • „Fárali jsme a dole seděli vězňové. A Němci, kteří nebyli odsunutí a uměli makat, tak je republika potřebovala. V té době jsem si v hlavě říkal... z Ústí museli všichni Němci odejít, odevšad je vyházeli a tady s námi Němci sedí a berou si od nás svačiny. Tak jsem se na to ptal. A říkali mi, že je tady potřebují na práci." – „Z Ústí si pamatujete odsun Němců?“ – "No jakpak by ne. Jak jsem bydlel v Revoluční, tak když byl odsun ze západního nádraží, tak šel průvod jak na Prvního máje – tak šly s vozíčky s dřevěnými koly staré babky s šátky. Všechno pamatuju. Koukal jsem na to ze druhého patra, proto vím, jak šli všichni smutně."

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 06.11.2025

    (audio)
    duration: 01:20:48
    media recorded in project Příběhy regionu - HRK REG ED
Full recordings are available only for logged users.

První činku si vyrobil sám v pardubické slévárně

První vlastnoručně vyrobená činka. Začátky vzpírání v roce 1957
První vlastnoručně vyrobená činka. Začátky vzpírání v roce 1957
photo: Archiv Josefa Utíkala

Josef Utíkal se narodil 26. července 1941 v Pardubicích. Protože s matkou a bratrem bydleli na dnešní Palackého třídě, zažil bombardování v srpnu 1944 z bezprostřední blízkosti. Ještě před první třídou se přestěhovali za prací do Ústí nad Labem. Když ale matka onemocněla tuberkulózou, dostal se s bratrem do dětského domova v České Lípě. Zde prožil čtyři roky, na které si téměř nepamatuje. Od mládí se věnoval sportu. Po základní škole nastoupil na hornické učiliště u Litvínova. V roce 1957 začal se vzpíráním. V pouhých šestnácti letech dosáhl pěti československých rekordů. Vzpírání se věnoval až do roku 2017. K jeho úspěchům patří například třetí místo na mistrovství Evropy ve Vídni z roku 1995. O dva roky později už měl titul mistra světa. Díky sportu procestoval mnoho zemí. Složil trenérské zkoušky a vychoval řadu úspěšných závodníků. Většinu pracovního života strávil v pardubickém Semtíně. Narodily se mu dvě dcery. V roce 2025 žil se svou manželkou Václavou, kterou si vzal v roce 1964, v Pardubičkách.