Ing. Josef Tolar

* 1942

  • „Stejně s úžasem jsme koukali na to – to bylo o rok o dva později, 1970, 1971, ty prověrky. S úžasem jsme koukali na to, jak se někteří bili v prsa: 'Já jsem sice byl také popletený, ale teď to vidím jasně. S těmi špatnými zatočit!' No, objevily se naprosto špatné charaktery. Člověk je hloupý, naivní, říká si: 'No tohle, s těmi se přece nikdy nemůžu skamarádit, to přece musí být jinak. To nemůže být pravda, ta většina vydrží, odmítne to.' A bylo to úplně obráceně, pochopitelně.“

  • „Ty první týdny to bylo takové semknutí, jeden hlas a jeden názor. Ten, kdo si myslel něco jiného, tak si netroufl cokoliv říct. Lidi chodili po ulicích a půjčovali si tehdy tranzistoráky. Pořád jsme poslouchali zprávy, od rána do večera. Pamatuji, když sem přijeli na Borek Rusáci, tak jsem byl na Mariánském náměstí. Najednou tam zatočilo policejní auto, protože tam všude byly mraky lidí na ulicích: ,Už jsou na Borku!' Ti policajti dělali informátory, kde už ty tanky stojí.“

  • „Shodou okolností zrovna v té době do pivovaru přijeli studenti. Bylo to ještě za doby školy. V pátém ročníku se najednou ukázala tahle možnost, škola asi měla nějakou formální družbu s londýnskou univerzitou. Londýnští studenti přijeli na návštěvu sem a čeští tam. Samozřejmě českých bylo, kolik nás tam mohlo být, patnáct dvacet, možná. Vydat se tenkrát do Anglie, to bylo jako letět na Mars, něco neuvěřitelného, nepředstavitelného. Přesto jsem se přihlásil a právě kvůli těm nástěnným novinám jsem byl vybraný, mohl jsem se účastnit anglického výletu. Potom následující rok a další rok, to byl právě už šedesátý osmý, sem přijeli angličtí studenti znova. Byli v Budějovickém Budvaru právě v době, kdy kolem pivovaru jezdily ruské tanky. Oni si je fotili. Pro ně to byla kovbojka, prostě dobrodružný film, protože přece: 'My jsme Angličané, nám se nemůže nic stát.' Mělo to zajímavý závěr. Já jsem se o ně staral, jednak kvůli té tehdejší účasti a jednak proto, že v pivovaru nikdo jiný nemluvil anglicky. Takže jsem tam u nich fungoval. Když ten večer odjížděli, tak za mnou přišel kluk a dával mi anglický pas, říkal: ,Tady máš pas a jeď ven, tady to bude špatné.' Já jsem mu říkal: ,To přece nejde, vypadáš jinak. A co ty tady? Jak se dostaneš zpátky?' A on na to: ,Já jsem přece Angličan.' Prostě jsem si ten pas nevzal, ale dodneška na to vzpomínám, jak ten kluk sám od sebe za mnou přišel a do ruky mi dával ten anglický pas.“

  • Full recordings
  • 1

    České Budějovice, 18.09.2023

    (audio)
    duration: 02:28:32
  • 2

    České Budějovice, 27.09.2023

    (audio)
    duration: 02:25:18
Full recordings are available only for logged users.

Dlouho jsem si myslel, že většina vydrží, ale bylo to úplně obráceně

Josef Tolar, 90. léta
Josef Tolar, 90. léta
photo: Archív pamětníka

Josef Tolar se narodil 30. srpna 1942 v Počátkách jako druhé dítě Josefu a Alžbětě Tolarovým. Nedlouho po jeho narození byl otec totálně nasazen na práci ve Vídni. Domů se vrátil krátce před koncem války. Alžběta Tolarová, rozená Pincová, původním zaměstnáním učitelka v mateřské škole, byla v domácnosti. Do sedmi let žil s rodinou v Kamenici nad Lipou. V roce 1949 otec získal práci na Krajském ředitelství spojů a rodina se přestěhovala do Českých Budějovic. V roce 1960 nastoupil na Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) v Praze. Během studia vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po promoci v roce 1965 nastoupil do podniku Jihočeské pivovary jako vedoucí podnikové laboratoře. Zažil příjezd vojsk Varšavské smlouvy do Českých Budějovic v roce 1968. Po srpnové okupaci vytvořil v podniku Jihočeské pivovary nástěnku, kde informoval o vývoji situace, a účastnil se několika mítinků. Za své postoje v roce 1968 byl při prověrkách v roce 1970 vyloučen z KSČ a sesazen z pracovní pozice. Stal se z něho řadový technolog bez možnosti postupu. Jeho názory a postoje z roku 1968 mu byly vytýkány při prověrkách až do roku 1989. Každý rok mu bylo připomínáno, že je v podniku soudruhy trpěn pouze z dobré vůle. V roce 1982 přešel z Jihočeských pivovarů do Budějovického Budvaru n. p. Od roku 1985 až do odchodu do důchodu v roce 2008 působil v pivovaru jako sládek. Od 90. let zároveň patřil k úzkému vedení Budějovického Budvaru n. p., které stálo za velkou porevoluční transformací pivovaru. V době natáčení (2023) žil se svou ženou Janou Tolarovou v Českých Budějovicích.