Tomáš Škopek

* 1942

  • „Když jsem vycházel ze školy, dostali jsme sdělení, že komise národního výboru se rozhodla nedoporučit moji přihlášku [na střední školu], protože moje výchova v rodině není vedena v duchu lidově demokratického zřízení. Šmitec! Takže jsem nikam nesměl. Přestože mi někteří lidé chtěli pomoct, třeba pan Zuzánek pracoval v Tesle ve Vrchlabí, chtěl mě tam dostat do učení. I tohle komouši zařízli.“

  • „Mám bratra, jmenuje se Karel Škopek, narozen v roce 1940. Vztah jsme spolu měli perfektní. Dílem toho, že tatínek byl pod neustálým dozorem komunistů, jsme nebyli členy žádných dětských organizací. Byli jsme stranou, nechtěli jsme do nich vstupovat, takže jsme byli s bráchou dost spolu a vztah jsme měli dost těsný.“ – „Jak vás vychovávali rodiče?“ – „Vychovávali nás k slušnému životu, k slušným vztahům i k okolí. Odmalička jsme věděli, co to znamená být svobodný člověk a nebýt křivák.“

  • „Tatínek byl samozřejmě bez zaměstnání, i kvůli tomu by ho zavřeli, ale hledal si práci. Dostal práci ve fabrice na textilní stroje v Lomnici. Tam dostal tu nejhorší práci v nádvorní partě: vyhrabávat sníh, nakládat věci na nádraží, vykládat je do vagónů – aby dostal správně zahulit, jak si mysleli bolševici. To nebyla veselá doba, ale nás dětí se to nijak traumaticky moc nedotklo. Ale pamatuji si, že jsme to věděli a cítili, že je to pro něj těžké.“

  • Full recordings
  • 1

    v Liberci, 21.08.2025

    (audio)
    duration: 01:24:45
Full recordings are available only for logged users.

Bojím se, aby lidé nezapomněli, kdo jsou komunisté

Tomáš Škopek v roce 2025
Tomáš Škopek v roce 2025
photo: Post Bellum

Tomáš Škopek se narodil 29. října 1942 v Lomnici nad Popelkou do manželství Karla a Berty Škopkových. Rodiče vlastnili drogerii, poznali se jako zapálení sokolové. Za války byl otec Karel Škopek člen protifašistického odboje (ÚVOD), jeho identitu se podařilo po celou válku utajit. V 50. letech na sebe komunistické represe nedaly dlouho čekat. Drogerii znárodnili, zadržovali jim potravinové lístky, rodina zůstala bez peněz. Karla Škopka ponejprv nechtěli nikde zaměstnat, nakonec zastával nejtěžší práce v továrně. Berta Škopková také nemohla sehnat obživu, po čase šila doma tašky pro textilní továrnu. Přesto se manželům Škopkovým podařilo Tomáše i o dva roky staršího Karla uchránit před vlivem událostí. Vysvětlili synům probíhající změny. Bratři nikdy nevstoupili do žádné z komunistických organizací. Po dokončení základní školy nedostal premiant Tomáš Škopek doporučení ke studiu, komunističtí funkcionáři mu nedovolili ani učební obor. Odešel do Prahy, kde pracoval jako stavební dělník. Po roce začal večerně studovat střední průmyslovou školu. V roce 1960 nastoupil pamětník základní vojenskou službu, po jejím dokončení se vrátil k Pozemním stavbám jako úředník. Kulturní uvolnění konce 60. let uvítal, ale nevěřil žádným komunistům. Otevření hranic tenkrát ignoroval, protože žádat komunisty o vízum bylo pro něj nepřijatelné. Invazi v srpnu 1968 prožil Tomáš Škopek se svou budoucí ženou Evou Stuchlíkovou v Praze a během krátké doby odhadl, jak se situace bude vyvíjet. Prověrkou v 70. letech prošel díky dobré vůli komisaře. Od druhé poloviny 70. let se věnovali Tomáš a Eva Škopkovi rodině, v roce 1975 se jim narodila dcera Markéta, o pět let později syn Tomáš. Sametovou revoluci Škopkovi uvítali s nadšením, začali cestovat a užívat plody svobody. V době natáčení (2025) bydlel s manželkou v letních měsících na chalupě, v zimě v Praze. Těšil se z rozvětvené, úspěšné rodiny. Na konci vyprávění vyslovil obavu z toho, že lidé zapomenou, jací komunisté opravdu jsou, že jakmile se chopí moci, budou jednat tak, jak sám zažil.