Mgr. Jiří Malec

* 1962

  • "Pepa Samek v roce 1982 utekl přes Jugoslávii do Německa. Ještě před tím než utekl, tak mi říkal: ‚Hele, nechceš ode mě koupit auto?‘ A já říkám: ‚Pepo...‘ Mně se to nelíbilo, já měl totiž žluté erko s koženou střechou, sto dvacítku, hrozný tvar. A já mu říkám: ‚Pepo, já nechci to auto. Jednak je ošklivý a jednak by mi ho hned sebrali a zabavili.‘ On pak utekl, asi čtrnáct dní nato nebo tři měsíce. A pak, že jdeme, když se to zjistilo, že opravdu utekl, tak že se jdou prohlédnout ty jeho věci. Tak nás nahnali všechny jako svědky… Otevřela se jeho skříň, tam měl nějaké oblečení atd., ale na dveřích byla jeho fotka, jak dopadl na můstku do telemarku a odjíždí. A já říkám: ‚Hele, Pepa odjíždí.‘ Tak to byl taky trošku průšvih, že si z nich dělám srandu. Byla tam fotka, jak dopadl a odjíždí. To se vždycky říkalo, že dopadne a odjíždí ten skok. No, Pepa odjížděl, Pepa odjel."

  • "Bylo to odstupňované. Za třetí místo šedesát tisíc korun, za druhé místo osmdesát tisíc a za první sto tisíc. Takže jsem dostal šedesát tisíc a mohl jsem si jít koupit Lada Žiguli model 07. A nebo ještě jiný model. Tenkrát vyběhl favorit a Pavel si vybral favorita a já jsem si vybral 07 žigulíka. Takže jsme předběhli ty různé pražské zelináře, že jsme se dostali vlastně dopředu na ten pořadník.“ – „Takže jste se tam dostali rychle?" – „Ano, rychle k autu. Taky to bylo vidět, když mi ho na Jarově předával, tak bylo vidět, že mu z toho nic nekápne a že to musí předat nějakému Malcovi."

  • "Byli jsme dost hlídaní. A to tak, že třeba na olympiádě se to veřejně vědělo, že tam je kapitán, ne major, major pardon, major od StB. A když jsme se tam měli ubytovávat a přišli jsme do té vesničky, na naše patro, tak mi řekli: ‚Ty budeš spát s tímhle majorem.‘ No tak jsem tam začal trucovat jak malé dítě. Prostě jsem byl rozhodnutý, že odjedu domů, že na to tam kašlu. Dvacet minut mě tam nechali se vztekat. Až se nade mnou smiloval trenér rychlobruslařů Novák a říkal mi: ‚Jirko, tak já jdu bydlet s ním a ty běž místo mě bydlet s Urbanem.‘ Ten mi k té medaili nejvíce dopomohl, protože nevím, jak by se odehrávalo moje spolužití s dotyčným majorem. Ne, že bych měl nějaké zaječí úmysly, to ne. Ale já měl svoje rituály a chodil jsem vždycky večer před spaním kouřit, a to jsem ještě nevěděl, že oni mají všechny ty pokoje napíchnuté. To jsem si jenom myslel, ale měli napíchnuté všechno. Takže mě vlastně zachránil nebo zachránil, ano, přispěl k té medaili, protože já měl na pokoji psychickou pohodu s Petrem Urbanem celých těch čtrnáct nebo dvanáct dní. Nevím, kolik jsme tam bydleli."

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 24.03.2025

    (audio)
    duration: 02:01:22
    media recorded in project Tipsport for Legends
Full recordings are available only for logged users.

Byl jsem první, kdo skočil „véčkem“

Během vojenské služby, 1987
Během vojenské služby, 1987
photo: Archiv pamětníka

Jiří Malec se narodil 24. listopadu 1962 v Zásadě na Liberecku do rodiny projektanta Jiřího Malce a účetní Olgy Malcové. Oba rodiče byli členy KSČ, ale otec s politickým vývojem po srpnové okupaci nesouhlasil a byl vyloučen. Po následném jednání bylo jeho vyloučení přehodnoceno na vyškrtnutí, což pamětníkovi zachránilo sportovní kariéru. Jiří Malec byl od dětství aktivním dítětem a díky prostředí Jizerských hor měl vztah k zimním sportům. Okolo dvanáctého roku proto nastoupil do sportovního oddílu TJ Sokol Vlastiboř, kde začínal jako sdruženář. Běh na lyžích ho nebavil, a tak se postupně přeorientoval pouze na skoky. Po dokončení tanvaldského gymnázia nastoupil na vojenskou službu do Dukly Liberec, kde se plně věnoval trénovaní ve skoku na lyžích. Jiří Malec byl prvním skokanem, který při skákání použil V-styl, kdy roztáhl lyže do stran, avšak v tu dobu to nebylo povolené a často mu tak rozhodčí strhávali body. První velké úspěchy se dostavily už v roce 1981, kdy během Tatranského poháru skončil na 3. a 4. místě. V roce 1987 vyhrál Univerziádu ve Vysokých Tatrách a během sezóny 1987/1988 se stal celkovým vítězem Evropského poháru. Na Zimních olympijských hrách v Calgary (1988) vyhrál bronzovou medaili na středním můstku a s československou skupinou pak skončil na čtvrtém místě v soutěži týmů. Sportovní kariéru ukončil v roce 1991 a rok poté se prosadil V-styl, za který dostával bodové srážky. Po ukončení kariéry se věnoval trenérské činnosti, kdy byl například asistentem olympijského vítěze Jiřího Rašky. Po ukončení trenérské kariéry působil nadále v armádě a sloužil u chemické jednotky v Liberci, odkud v roce 2001 odešel do civilu. Následně se stal učitelem tělocviku. Jiří Malec žil v době natáčení (2025) se svou manželkou ve Vlastiboři a spolupracoval s nadací Chrti v nouzi.