Jaroslav Krupička

* 1946

  • "To je neuvěřitelná náhoda, poněvadž ty koleje existují ještě dodnes, a po levé straně byly tenkrát tenisové kurty, dva nebo tři. A za tím měl můj děda s mým tátou velké sklady. Tam bylo napsáno: Železářství Krupička. A jeden z těch kluků říká: ‚Hele, Krupe, není to nějaký tvůj příbuzný?‘ Tak jsem si říkal: ‚Jojo, hodně blízký.‘"

  • "Potom přišel pan Roziňák Václav a říká: ‚Hele, tady je scout a v Americe zakládají novou ligu WHA a já jsem o tobě mluvil, že umíš docela dobře bruslit a máš i hlavu nahoru. Chceš to zkusit? Zítra tady ke mně přijede scout z Ameriky – mám ho k tobě poslat nebo ne?‘ Tenkrát jsem ještě neměl s Curychem podepsáno na další rok, a tak mě to začalo lákat, poněvadž to bylo strašně rychlé rozhodnutí a říkal jsem si, že člověk uvidí kus světa. Co teď s angličtinou, tak jsem tam měl jednoho pilota a toho jsem honem přemluvil, aby mi dal pár lekcí v angličtině, devátou v letadle a přistál jsem v LA."

  • "Měli jsme jet, to byla s Litvínovem jediná možnost, protože jsme u sebe neměli pasy. To byli ti... Musel čekat, až se vyjede s mančaftem. A v ten moment, to bylo kolem února 1969, co jsem dohrál sezónu – to jsem hrál ještě tady v Praze, myslím, že dokonce proti Spartě. Den na to jsem se tady oženil, poněvadž jsme potřebovali mít papíry, že jsme ženatí nebo že jsme vdaní, ženatí. Protože ve Švýcarsku tenkrát neexistovalo bydlet dohromady, tzv. konkubinát, když nebyli oddaní. Takže říkám OK, ty papíry nám musí nějak poslat. Den předtím jsme se [vzali]. Žena tenkrát druhý den letěla do Vídně, do Rakouska na vízum, které měla tenkrát od ansámblu. Já jsem odjel s mančaftem přes Bad Nauheim do Německa, kde jsem ještě odehrál zápas. Poprosil jsem, poněvadž jsem už předtím trošku bifloval němčinu s mým dědou, tak jsem hoteliérovi vysvětlil, že zkrátka potřebuju rychlík na Mnichov, Konstanz směrem do Švýcarska. Ten mně samozřejmě pomohl a odvezl mě na nádraží a popřál mi dobrou cestu, hodně zdraví atd. Nechal jsem si u něj myslím – normální kufr jsem nemohl, vzal jsem si zase jenom dvě, tři košile. Tenkrát jsem vyměnil asi 400 franků někde s nějakým vekslákem. To bylo jediné, s čím jsem přijel do Švýcarska."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 13.03.2025

    (audio)
    duration: 01:37:23
    media recorded in project Tipsport for Legends
Full recordings are available only for logged users.

Chtěl jsem žít život podle sebe a ne, jak mi to někdo nařídí

Jaroslav Krupička v dresu SC Bern, pol. 70. let
Jaroslav Krupička v dresu SC Bern, pol. 70. let
photo: Archiv pamětníka

Jaroslav Krupička se narodil 15. března 1946 v Havlíčkově Brodě Jaroslavu a Miroslavě Krupičkovým. Od dětství měl kladný vztah ke sportu a jako malý chlapec začal hrát hokej. Pravidelně nastupoval za juniorský tým Jiskra Havlíčkův Brod a později za TJ ZKL Brno. V sedmnácti letech přestoupil do hokejového Prostějova, odkud se dostal do tehdy vyhlášené VTJ Dukly Jihlava, kde také trávil vojenskou službu. Po nedovoleném opuštění kasáren ho převeleli do VTJ Dukly Litoměřice a právě zde vojnu dosloužil. V roce 1968 přestoupil do prvoligového CHZ Litvínov, kde zažil i srpnovou okupaci Československa. S tímto týmem se vydal na plánovanou cestu do Německa a Itálie, přičemž v únoru 1969 skupinu opustil a emigroval. Vydal se do Švýcarska a v této zemi se po několika dnech setkal i se svou manželkou. Zažádali zde o azyl a do Československa se již nevrátil. Po jeho emigraci přišel zákaz hraní hokeje na 18 měsíců, během kterého aktivně trénoval, a po vypršení stanovené doby nastupoval za prvoligový švýcarský klub EHC Kloten. V roce 1972 dostal nabídku hrát v nově založené severoamerické hokejové soutěži WHA – za Los Angeles Sharks a později přestoupil do New York Raiders. Po návratu do Švýcarska začal hrát v klubu SC Bern, se kterým čtyřikrát vyhrál švýcarskou hokejovou ligu. V této době také pomohl v emigraci hokejistům Richardu Fardovi a Václavu Nedomanskému. Závěr své hokejové kariéry pak trávil v prvoligovém HC Servette Ženeva a následně v druholigovém klubu HC Sierre. Po ukončení aktivní kariéry začal pracovat u firmy Budweiser a díky těmto zkušenostem si pak otevřel vlastní firmu na export piva Budweiser. V době natáčení (2025) žil trvale ve Švýcarsku.