Ludmila Kotlabová

* 1932  

  • „Přišli za ním ze západní rozvědky, aby jim udělal vysílačku a on ji udělal, protože studoval vysokou školu a vyznal se v tom. Oni ho pak zatkli a zavřeli v Olomouci. On přeskočil zídku a utekl a kolem Moravy se nějak dostal do Tovéře a vlezl k nám na hůru a tam jsem ho našla. Nevěděla jsem, kdo to je. Šla jsem tam hledat vajíčka a slyšela nějaký hlas. Šla jsem blíž a on říkal: ,Paní, stůjte.‘ Pomalu se zvedal a zas: ,Paní, stůjte.‘ Ve mně by se krve nedořezali. Skočila jsem z hůry a mamce Kotlabové jsem nic neřekla a letěla jsem do hospody pro manžela. Manžel přišel domů a Miloš už klečel a prosil Kotlabovou. Manžel ho znal, protože mu Miloš pomáhal při opravách traktoru. Já jsem ho vůbec neznala.“

  • „V Kobeřicích teče potok a přes něj byl kamenný most. Oni ten most vyhodili do povětří a nemohli se dostat. My jsme byli na německé straně a druhá půlka na straně ruské. Devět dní se tam bojovalo a my jsme byli ve sklepě. Na sklep dal táta různé harampádí, aby nás náhodou nenašli Němci, protože byli u nás. Nám dům úplně rozbombardovali Rusi. Bydleli jsme na kopci. V okolí byli schovaní Němci ve skalách. Nebyli tam normální Rusi, ale šikmoocí Mongolové.“

  • Full recordings
  • 3

    Tovéř, 14.12.2018

    (audio)
    duration: 02:32:39
    media recorded in project Stories of 20th Century
Full recordings are available only for logged users.

Celé noci jsem se třepala, že pro mě přijdou a dostanu nejméně dvacet let

Ludmila Navrátilová (Kotlabová)
Ludmila Navrátilová (Kotlabová)
photo: archiv pamětnice

Ludmila Kotlabová, za svobodna Navrátilová, se narodila 8. ledna 1932 v obci Kobeřice na Prostějovsku. Z dětství vzpomíná hlavně na poslední dny druhé světové války v Kobeřicích. Devět dní se tehdy rodina ukrývala ve sklepě, zatímco v okolí probíhaly zuřivé boje, které stály mnoho životů a také silně poškodily jejich dům. V roce 1949 se Ludmila provdala za Miroslava Kotlabu a následně se za ním přestěhovala na hospodářství jeho rodiny v obci Tovéř. V červenci 1951 tam na půdě objevila vysíleného uprchlého politického vězně Miloslava Štědrého. Ve všeobecné atmosféře strachu a všudypřítomného zatýkání mu i přes obrovské riziko s manželem poskytli několikadenní úkryt. I když byl Miloslav Štědrý později dopaden, své ochránce neprozradil a Ludmila Kotlabová o svém odvážném činu desítky let mlčela. Promluvila až po pádu komunistického režimu, kdy ji již za její odvahu nehrozil postih. Během kolektivizace manželé Kotlabovi odmítali vstup do nově vzniklého jednotného zemědělského družstva (JZD). Nastavili jim proto vysoké dodávky, zabránili užívaní pastvin a nakonec sebrali všechen dobytek. Rodina pak už ale neměla na obživu, a tak jim nakonec nezbylo nic jiného a v roce 1953 se stali členy družstva. Ludmila Kotlabová pak až do odchodu do penze pracovala v JZD. V roce 2018 žila stále v obci Tovéř.