Milan Komárek

* 1961

  • „Prvních deset let ve Státech nebylo nic jednoduchého. Angličtina, práce, na všechno jste tady sám, žádná rodina, žádní příbuzní, kteří by vám pomohli. Takže jsme si museli věřit jenom my sami sobě a snažit se o to prostě se někam dostat. Jsem sem nepřišel do Států, abych jenom pobíral nějakou podporu, já jsem sem přišel zlepšit můj život. A hlavně, jak jsem říkal na začátku, cestovat a vidět svět. A vřele to doporučuji každému – cestovat a vidět svět.“

  • „My jsme neměli žádné mapy, vlastně veškeré naše letecké mapy končily na hranicích České republiky. A vlastně jsme přiletěli nad hranici, tak najednou celá ta krajina se hrozně změnila. Bylo to takový jako zelenější a hlavně, co jsme taky viděli, najednou na dálnici dvoupatrové autobusy. Ty v České republice za mého dětství jsem v životě neviděl. Tak jsme se ujistili, že už jsme asi v Německu, tak jsme pokračovali dál podél dálnice. První větší město je Cham, tak Robert chtěl, abychom přistáli u Chamu. A já jsem říkal, že to je moc blízko, tak jsme letěli dál, až jsme narazili na město Regensburg. A většinou, jak víte, letiště jsou na takových jako outskirts těch měst, tak jsme přiletěli ze severu a začli jsme vlastně oblétávat město Regensburg. A najednou Robert viděl, že tam stojí mobilní radarová stanice v poli. Tak jsme tam přistáli u té radarové stanice, jsme vypli motory, vylezli z helikoptéry, tak tam byli čtyři vojáci z Bundeswehru a popíjeli pivo, měli tam takovou veselku. A když jsem jim lámanou němčinou řekl, že žádáme o politický azyl, tak první, co z něho bylo: ‚Tady máš pivo.‘“

  • „Neměli jsme nic moc, měli jsme jenom leteckou výstroj. A ty letecké kalhoty mají spoustu kapes, tak v těch kapsách jsme měli náhradní ponožky, náhradní trenýrky a nějaký tričko. A diplom ze školy, dokumenty o leteckém výcviku, které jsme potom tady vlastně si nechali přeložit. Když jsem pak žádal o americké pilotní licence, tak jsem musel veškeré dokumenty předložit. Ale to nebylo jakože jedete na dovolenou, že si povezu s sebou dva kufry. To by se asi šéfpilot hrozně divil, když by mě viděl, že do helikoptéry strkám dva kufry, asi by se mě začal ptát, kam s tou helikoptérou hodlám odletět.“

  • Full recordings
  • 1

    San Francisco, 22.04.2023

    (audio)
    duration: 56:26
    media recorded in project The Stories of Our Neigbours
Full recordings are available only for logged users.

Táhla nás touha žít jiný život

Milan Komárek
Milan Komárek
photo: Post Bellum

Milan Komárek se narodil 19. května 1961 v Jeseníku. Od dětství bylo jeho snem stát se pilotem. Vystudoval vysokou vojenskou školu v Košicích a začal létat. Jeho žádosti o přeložení do Československých aerolinií ale přicházely zamítnuté, a tak se společně s kamarádem rozhodl pro emigraci. Plánovat ji začali na podzim 1986 a uskutečnili ji na jaře 1987. Nasedli do helikoptéry a s tou přeletěli hranice do Německa, přistáli v Řezně a požádali o politický azyl. V květnu 1987 Milan Komárek přiletěl do Bostonu, kde začal nový život. Naučil se anglicky a postupně také začal létat. V Československu byl v nepřítomnosti odsouzen na čtrnáct let vězení, v roce 1992 dostal od prezidenta Havla milost. V roce 2023 žil v Kalifornii.