Josef Blažek

* 1938

  • „Na vojně jsme zažili ledacos, viděli jsme tam všelijaké věci. Protože – to víte z vyprávění také – tam byly železné dráty na vojně. Byla tam takzvaná železná opona. To bylo mezi hranicemi – já jsem sloužil na Českých Budějovicích; tady byly České Budějovice, Čechy, tam bylo Rakousko, Gmünd se jmenovalo první město za hranicemi. Byly tam tři drátěné zátarasy – 50, 60 centimetrů široké – tři stěny z ostnatého drátu nabitého desetitisíci voltů elektriky. Kdo se dotkl, bylo po něm. Chodili lidi, někteří, kteří to nevěděli, vlezli a zařvali tam, a ráno tam kolikrát našli vojáci zabitého člověka. Ráno šli vojáci, šla hlídka a musela projít celý úsek, protože zvířata, srnci, divočáci, zajíci – dotkli se drátu a škračili se na nich, to byly takové nepěkné pohledy. Tak jsme byli jakože chráněni.“

  • „Vzpomínám si, že ti Němci mě měli rádi. Večer chodili k nám za rodiči debatovat, radovali se, Němci už prohrávali válku v Prusku, měli radost z toho, že bude konec války. Každý měl fotky – ukazovali fotky rodičů, sourozenců... Hitlerovi nepřáli. Vzpomínám si, když Hitler padl – nebo zemřel – jak skákali radostí, objímali se a křičeli a zpívali: 'Hitler kaput, Hitler kaput'. Byli rádi, že je konec války.“

  • „A byla to německá učitelka, neměla nás ráda. Povyšovala se na nás, bila nás hůlkou, pleskovkou takovou, vždycky nám nadávala: 'Vy mrchy český, z vás nic nebude, vy mrchy český!' No, a to si troufala až když bylo skoro po válce; Rusi už byli tady v Brumově, v Lidečku postupovali a ona nás ještě takhle ponižovala a nadávala nám. Potom ze dne na den zmizela.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 13.08.2025

    (audio)
    duration: 01:24:00
    media recorded in project Stories of the region - Central Moravia
Full recordings are available only for logged users.

Nejlepší dovolenou mám doma

Josef Blažek v 15 letech
Josef Blažek v 15 letech
photo: Archiv pamětníka

Josef Blažek se narodil 12. května 1938 Josefu a Rozálii Blažkovým v Senince na Vsetínsku. Vyrůstal se svými mladšími sestrami za protektorátu a jeho dětství je tak protkáno válečnými událostmi. Jeho otec zemřel záhy po nástupu komunismu k moci, Josef pak vstoupil v 17 letech do KSČ zejména kvůli vojně u pohraniční stráže. Ze strany vystoupil kvůli nesouhlasu s událostmi v srpnu roku 1968. V té době již pracoval ve Zbrojovce Vsetín a bydlel s manželkou a dětmi v bytě na Vsetíně. V době normalizace žil víceméně poklidný život a ve svých 58 letech odešel na předčasný důchod. Kromě práce frézaře měl od návratu z vojny prakticky každý víkend další přivýdělek, a to provoz zabíjaček po okolních vesnicích a tato záliba přetrvala i do důchodu. V roce 2025 žil se svou manželkou v Senince ve zrekonstruovaném domě po svých rodičích.