Vždyť jsem ho ani neznal, nebyly mi ještě ani čtyři roky, když zmizel
Download image
Slavomír Beneš se narodil 26. července 1936 Elišce a Josefovi Benešovým. Vyrůstal s rodiči a starším bratrem v Klatovech v rodině, jejíž tradicí se stala aktivní účast v Sokole. Otec pamětníka Josef vykonával na začátku druhé světové války v Sokole v Klatovech v Šumavské župě funkci místonáčelníka. Jednoho jarního rána roku 1940 si pro něj domů přišlo gestapo a odvedlo ho do vězení. Josef Beneš prošel během války několika věznicemi, určitou dobu strávil v Klatovech, v káznicích v Německu, na Malé pevnosti v Terezíně, z níž byl transportován do Drážďan, kde proběhl soud. Dlouhou dobu strávil v kárnici v polském Gollnowě, odkud byl s ostatními vězni v otevřeném vagónu převezen ke konci války do věznice v Hamburgu. Zde onemocněl a na následky těžké nemoci v noci ze 3. na 4. května 1945 zemřel. V Hamburgu je také pohřben. Rodina na konci války s napětím vyhlížela otcův návrat. Ještě během roku 1945 ale obdrželi jeho úmrtní list. Po válce se snažili vést běžný život. Pamětník nastoupil na strojní průmyslovku do Plzně, po vojně strávené na Moravě se vrátil zpět do Klatov, kde se později usadil se svou ženou a vychoval čtyři děti. Mnoho let pracoval ve Škodovce jako konstruktér. Tuto práci ale těsně po revoluci opustil a se svými dětmi založil firmu s elektrozbožím. V době natáčení byl v důchodu a věnoval se mimo jiné svému velkému koníčku, dokumentární fotografii. Jeho matka Eliška Benešová zůstala po zbytek života bez muže a jen těžce se vypořádávala s otcovou smrtí. Sama zemřela v 96 letech a ještě na sklonku života byla aktivní členkou klatovského Sokola.