Vysoké platy, tituly hrdinů socialistické práce, oslavné projevy – to všechno mělo horníkům v socialistickém Československu vynahradit skutečnost, že důležitější než jejich zdraví a životy jsou pro režim tuny uhlí.
„Solidarita v těžkých dobách, kterou náš národ opakovaně předvádí, je nadějí, že i ta naděje ještě existuje. Tomu věřím, a v to doufám,“ napsal nám RNDr. Václav Šulista, lékárník a pétépák, který nedávno oslavil 90. narozeniny.
„Uprostřed noci nás vzbudili a nahnali do autobusu se zalepenými okny. Neřekli nám, kam nás vezou.” Řeholníci a bývalí studenti církevních škol vzpomínají na tragickou noc ze 13. na 14. dubna 1950.
V České republice žijí desítky až stovky židovských dětí ukrývaných za války, jejichž osudy dosud nikdo podrobně nezpracoval. Přinášíme příběhy dvou z nich: Marie Andělové a Evy Doleželové.
Josef Kapel našel rodinu Františka Jaroše, který mu zachránil život, díky členovi Klubu přátel Paměti národa Václavu Janíkovi. Ten si přečetl naši výzvu a rozjel se do Sirákova, odkud Jarošovi pocházejí, a podařilo se mu získat kontakt na člena rodiny v Českých Budějovicích.
Po válce museli oba opustit své domovy jako nepřátelé Československa. Setkali se jako nevolníci na nucených pracech na Berounsku a zůstali spolu napořád.
Vláda nemá skutečnou opozici hodnou toho označení. Zato si začíná vytvářet svou vlastní. A tváří v tvář obstrukčním orgiím v parlamentu čekají českou demokracii zřejmě „nadějné“ vyhlídky. 82. díl podcastu D & Š jsme natočili s publikem v Ostravě-Porubě.
Jiří Barteček narukoval na vojnu k Pohraniční stráži. Ale místo aby železnou oponu střežil, sám za ni roku 1975 utekl. Přeplaval do Rakouska a na dobrodružnou cestu na Západ vzal i dva kamarády.
Vojnu na dobu neurčitou trávili „nepřátelé státu“ otrockou prací v dolech a na stavbách u Pomocných technických praporů (PTP). Vznikly před 70 lety a dřina v nich nebyla žádná legrace, jak popisuje román Černí baroni.