The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Rudolf Zlobický (* 1931  †︎ 2024)

• narozen 20. července 1931 v Kroměříži

• rané dětství prožil ve Zlíně

• v osmi letech vstoupil do Junáku, za války tajně skautoval, slib složil v roce 1945

• studoval na gymnáziu v Olomouci a Opavě

• v roce 1952 nastoupil na Fakultu stavební ČVUT v Praze

• působil jako projektant Vodohospodářských staveb v Teplicích

• po sametové revoluci byl činný při obnově skautingu v Teplicích

• v penzi působil jako průvodce v Evropě i Americe

• zemřel 9. července 2024

Bratr Čudla – tak ostatní skauti oslovovali Rudolfa Zlobického. Ten se skautingu oddal už v osmi letech a věnoval se mu prakticky po celý život, pokud to bylo možné. Během totality sice nemohl být členem této organizace, avšak jejími nepsanými pravidly se řídil po celou dobu.

Se skauty jsme se scházeli i za války

Rudolf Zlobický se narodil 20. července 1931 v Kroměříži, odkud pocházela jeho babička. Od raného dětství ale žil se svým otcem, matkou a dvěma nevlastními sourozenci ve Zlíně. Když se jeho rodiče potkali, matka byla vdova, a tak do druhého manželství přivedla dvě děti – Ládíka a Boženku. Otec Rudolfa Zlobického pracoval na vysoké pozici ve firmě Baťa. Matka se starala o domácnost, zemřela však ve velmi mladém věku, když bylo pamětníkovi pouhých šest let. Nedlouho poté si otec dal do tisku inzerát, ve kterém sháněl vychovatelku pro děti. Tu našel, a dokonce si ji později i vzal.  S nevlastní matkou měl Rudolf Zlobický až do její smrti velmi dobrý vztah a před její smrtí o ni pečoval u sebe doma.

V osmi letech se těsně před druhou světovou válkou ve Zlíně stal členem Junáku – jejich soused totiž působil jako vedoucí místního oddílu. Slib však mohl vykonat až po roce 1945. „My jsme se s těma klukama scházeli i za války, tu činnost jsme tajně dělali,“ vzpomíná, ale podrobnosti o tajném skautování nezmiňuje. Válečná léta příliš neprožíval, jako chlapec si podle svých slov nepřipouštěl, co se děje, a užíval si dobrodružství a her s kamarády.

Po osvobození se oficiálně vrátil do znovuobnoveného Junáku – účastnil se výprav, táborů a dalších akcí. Tehdy se otec rozhodl vydat na dráhu soukromého podnikání. Neměl však tušení, že jeho plány překazí komunistický převrat... Koupil malou obuvnickou továrnu v obci Dvorce na Bruntálsku. Po jejím znárodnění komunisty se celá rodina přestěhovala do Opavy, odkud pocházela pamětníkova nevlastní matka.

Za korunu jsem vyjednal pro skauty likusák. Používají ho dodnes

Rudolf Zlobický studoval na gymnáziu nejprve v Olomouci a pak v Opavě. V roce 1952 odmaturoval a přihlásil se na Vysokou školu báňskou v Ostravě. „Byl jsem přijat a během prázdnin mně přišel z Prahy dopis ze stavební fakulty, jestli bych nechtěl studovat tam, že bych mohl bez zkoušek nastoupit,“ vzpomíná. „Já jsem si říkal: Tak mám být baňař, nebo stavař? Tenkrát jsem si to ještě neuměl představit. Tak jsem teda kývnul na to a nastoupil jsem do Prahy na stavební fakultu.“

Po nástupu do prvního ročníku na ČVUT strávil asi tři měsíce v nemocnici a kvůli zdravotním problémům studium přerušil. Tři čtvrtě roku pracoval jako dělník u Pozemních staveb a pak se vrátil na školu, kde opakoval první ročník. „Byl jsem rád, protože jsme měli daleko lepší partu,“ říká Rudolf Zlobický. Bydlel na koleji a užíval si studentského života. V pěveckém sboru, kam docházel, se seznámil se svojí budoucí ženou, která později působila jako učitelka. Manželství jim vydrželo více než šedesát let, společně vychovali syna a po sametové revoluci cestovali po světě.

Po absolvování vysoké školy se Rudolf Zlobický přestěhoval do Teplic a začal pracovat jako projektant Vodohospodářských staveb. Mezi jeho nejdůležitější projekty patří teplický vodojem, který považuje za svůj pomník. Stavba nikdy nesloužila svému účelu, ale patří mezi výrazné stavby ve městě. V dalších letech si užíval rodinného života, do sporu s komunistickým režimem nepřišel.

Po sametové revoluci se aktivně podílel na obnově skautské činnosti. Osobně se zasloužil o odprodej objektu bývalého okresního kulturního střediska za symbolickou cenu. „Za korunu jsem vyjednal pro skauty likusák. Používají ho dodnes,“ říká pamětník. Objekt společně s dalšími skauty přebudovali na klubovnu. Mimo jiné byl činný v okresní radě Junáka a v Klubu oldskautů v Teplicích a Ústí nad Labem. Pro oddíl se snažil dělat co nejvíce – sháněl peníze a udržoval organizaci v chodu. Za svou činnost získal v roce 2023 Zlatý řád Přemysla Oráče. Jistou měrou se zasloužil o renovaci židovského hřbitova v Teplicích-Sobědruhách tím, že na něj upozornil potomky pohřbených, kteří se práce ujali. Při odchodu do penze prošel průvodcovským kurzem a dalších patnáct let cestoval po Evropě i Americe. Dokud mu to zdraví umožňovalo, byl členem Klubu českých turistů. Byl také celoživotním sběratelem autíček, která později věnoval duchcovskému muzeu, kde vznikla expozice. Rudolf Zlobický zemřel 9. července 2024.