Ve dopisech do Německa kritizoval komunistický režim, dostal tři roky
Download image
Vladislav Žitňák se narodil 22. července 1932 v obci Vnorovy na jižní Moravě. Dětství a mládí prožil v Blatnici, kde otec vlastnil malý penzion s vinárnou. Matka byla v domácnosti a po znárodnění rodinného majetku pracovala v mlékárně. Otec se za války zapojil od odboje a podílel se na práci ilegální skupiny Carbon řízené z Londýna, založené výsadkářem Františkem Bogatajem. Na konci války proto bylo u Blatnice shozeno větší množství zbraní, které z části skončily u místních obyvatel. Po vychození měšťanky začal Vladislav Žitňák studovat Obchodní akademii v Uherském Hradišti. Maturoval v roce 1952 za dramatických podmínek, poněvadž jeho třída, 41 studentů, se formou petice vzepřela záměrům vedení školy nepřipustit kvůli údajnému kulackému a buržoaznímu původu některé spolužáky k maturitě. Akci vyšetřovala i Státní bezpečnost, nakonec ale vedení školy ustoupilo a všichni zdárně odmaturovali. Žitňák se poté hlásil na Vysokou školu ekonomickou do Bratislavy, kam však nebyl přijat kvůli kádrovému posudku. Jeho otec byl tehdy vězněný na Jáchymovsku, neboť po únoru 1948 obnovil aktivity své válečné ilegální skupiny, tentokrát zaměřené proti komunismu. V roce 1949 se otec pokusil o překročení státní hranice a odchod do emigrace. Vladislav Žitňák narukoval na vojnu a po dvou letech vojenské služby začal pracovat v Brně, kde zároveň studoval jazykovou školu. Stal se členem PEN klubu a získal díky tomu několik zahraničních adres k dopisování. Psal si s lidmi ze Spolkové republiky Německo, z Anglie a Francie. Od roku 1957 jeho korespondenci kontrolovala StB, která se domnívala, že pracuje pro skupinu svého otce a se Západem takto šifrovaně komunikuje. StB skupinu podezírala i z vlastnění zbraní shozených za války u Blatnice. 8. ledna 1959 byl Vladislav Žitňák v Brně zatčen. Jak se dozvěděl později, tentýž den zatkli i jeho rodiče v Blatnici. V uherskohradišťské věznici ho sedm měsíců vyslýchali, většinu času pobýval v samovazbě. Veřejný soud se uskutečnil v Uherském Hradišti 12. srpna 1959. Jelikož se žalobcům nepodařilo prokázat mu činnost pro otcovu skupinu, byl Vladislav odsouzen „jen“ ke třem letům vězení za „podporu a propagaci fašismu“. Ve svých dopisech Uršule Spilkerové ze spolkového Německa totiž kritizoval komunistický režim a vychvaloval západoněmecký demokratický systém. Odvolání zamítl v září 1959 Nejvyšší soud v Praze. Žitňák trest prožil v táboře Bytíz především kopáčskými pracemi na povrchu. Propuštěn na svobodu byl v květnu 1960 na základě prezidentské amnestie. Dlouho nemohl najít práci, zaměstnali ho až u Okresního stavebního podniku Brno ve funkci skladníka. Postupem času se propracoval přes účetního až k vedoucímu informační soustavy. StB mu jednou nabídla spolupráci, což odmítl. V říjnu 1991 Krajský soud v Brně zrušil rozsudek soudu v Uherském Hradišti a Vladislava Žitňáka plně rehabilitoval.
