podplukovník Eduard Zirnzák

* 1928  †︎ 2017

  • Já jsem se narodil na Podkarpatské Rusi. Můj tatínek tam byl za první republiky a už jeho rodiče tam bydleli. Oni pocházeli někde z Budějovic, ale nevěděl jsem přesně, jestli Moravské nebo České Budějovice. Můj tatínek tam byl jako lesník a já jsem se tam narodil taky.

  • Najednou přišli, že je konec války a kdo chce jít domů, že by jako mohl jít domu. Já jsem říkal: „Co je, tak jdeme domů.“ Tak nás vybavili, dali nám papíry pro vyslanectví naše, vyznamenání jsem dostal, válečný kříž a za chrabrost. V ruštině a česky to je napsaný, že jako v Kyjevě to naše zastupitelství, to je přes ně. No tak jsme přijeli domů, přijdu domů a maminka byla v Česku u sestry.

  • Do Košic jsme se dostali, ale z Košic do Prahy jsem jel deset dní. Deset dní z Košic. Támhle rozbitý todle, támhle nebylo todleto. Tam zase vylez a pět kilometrů pěšky, nebo tři kilometry pěšky. Až jsme se potom dostali do Bratislavy a Bratislava–Praha to už bylo dobrý.

  • Full recordings
  • 1

    Trutnov, 10.03.2013

    (audio)
    duration: 01:11:41
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nebyl jsem bůhvíjaký hrdina

Soudobé foto
Soudobé foto
photo: Muzeum Podkrkonoší

Eduard Zirnzák se narodil roku 1928 v malé podkarpatské vesnici. Otec pocházel z Československa, matka z Maďarska. Pamětník vzpomíná na bezkonfliktní soužití příslušníků mnoha národů na Podkarpatské Rusi v meziválečné době. Situace se tam zhoršila až s maďarskou okupací na začátku druhé světové války. Po osvobození Podkarpatské Rusi v roce 1944 se Eduard přihlásil k československému armádnímu sboru. U odvodu zatajil svůj skutečný věk, a tak se v 16 letech stal členem reorganizované tankové brigády. Následoval náročný výcvik i nebezpečné přesuny přes Polsko směrem do Československa. Na jaře 1945 dorazili do Slezska, kde se zapojili do osvobozování Ostravy. Po skončení války byl Eduard za statečnost vyznamenán válečným křížem a poslán zpět domů. Život v komunisty ovládané Podkarpatské Rusi mu ale nevyhovoval, a tak se rozhodl vrátit do Československa. V Praze mu strýc pomohl sehnat práci v armádě. Po krátkém působení v Ruzyni, kde byl povýšen na desátníka, byl Eduard převelen do Žatce, kde dělal zástupce velitele roty. Po roce 1948 byla celá žatecká posádka rozpuštěna kvůli odhalené přípravě protikomunistického puče. Eduard skončil v Lázních Kynžvart, kde se svou jednotkou budoval tankovou střelnici. V roce 1950 se nepohodl se svým nadřízeným a stranická komise rozhodla o jeho propuštění z armády. Eduard se oženil a se svou ženou měl tři děti. V civilu si našel práci řidiče. Nejprve dělal závozníka a poté osobního řidiče v Texlenu a následně v pardubickém Plynostavu. Eduard Zirnzák zemřel 20. července 2017.