Vladimír Zikan

* 1929

  • “Já jsem přišel domů z práce a měl jsem tam korespondenční lístek. Nevěděl jsem, co to je, tak jsem čekal právě na toho Zdeňka, protože ten mluvil anglicky dobře. Tak říkal: ‚No, tak příští týden se máš hlásit tam a tam.’ A všichni říkali, ti co tam byli dýl: ‚Ty dostaneš Four F – prostě že tě nevezmou, nemluvíš anglicky.’ A já jsem dostal Jedna A – tu nejlepší klasifikaci! A ti říkali: 'Tam se naučíš!'”

  • “První dojem… Já jsem jel přes tu katolickou organizaci, ti sponzoři byli katolíci (a já katolík nejsem). Z té lodě na mě čekaly dvě dámy – takovéhle klobouky! Auto Packard to bylo, ty už nedělají – se šoférem. Ty mě vzaly a odvezly mě na nádraží, daly mi peníze a jízdenku. Já jsem říkal: ‚No jestli tohle je Amerika!’ První věc, co jsem si koupil, byly Lucky Strike cigarety, dal jsem si je do kapsy. Jenomže to bylo v červenci, Louisiana, to je subtropické, je tam strašné vlhko na té Mississippi River, to je jako v prádelně. Teď jsem říkal: ‚Teď do Chicaga, a ještě nahoru, to bude cesta!’ Jenomže vlak byl klimatizovaný. Kdepak by mě napadlo, že nějaké vlaky jsou klimatizované! Tak jsem si zapálil cígo u okýnka a říkal jsem: ‚Vladimíre, teď jedeš!’”

  • “A jak ten výslech probíhal u toho CIC? To byla tajná služba…” - “Velice dobře. Škatulku cigaret a kafe a čokoláda. Velice kamarádsky. Ale říkal: ‚Já chci vědět všechno od té doby, co jste se narodil, až do té doby, co jste prošel do téhle kanceláře.’ Oni věděli víc, než jsem věděl já.” - “O vašem životě věděli?” - “Věděli víc. Já jsem nic netajil, jenomže občas řekl: ‚A co támhleto?’ Tak jsem si uvědomil... nebo jsem myslel, že to není podstatné, o tom mluvit. Ale ti věděli víc, než jsem věděl já.”

  • “Ten Jindra tam měl známou, to byla sudetská Němka, ale nebyla odsunutá. Ta šla s mámou a dívaly se, ony věděly, kdy tam pochodujou ty stráže. Ony to domlouvaly všechno německy a já jsem tenkrát – i když jsem mluvil dost německy –, ale akorát jsem slyšel ‚um acht Uhr’ a ‚Wasser’, tak jsem věděl ‚v osm hodin’ a že je tam voda. Jenomže ta voda, ta měla být, že projdeme jen tak pod kotníky, a asi nás poslala... nebo jsme šli jinudy – a já jsem tam vlezl do tůně až po pás, v listopadu! U kufru se mi utrhlo ucho, protože to byl papírák. No tak jsme přešli do ruské zóny.”

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 01.08.2018

    (audio)
    duration: 01:47:37
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

První dojem z Ameriky? Zemřel jsem a probudil se v ráji!

Vladimír Zikan v roce 2018
Vladimír Zikan v roce 2018
photo: Během natáčení

Narodil se 23. února 1929 v Praze. Po válce byl členem mládežnické organizace národně socialistické strany. Na podzim 1948 se s kamarádem Jindřichem Hoffmannem rozhodl utéct z komunistického státu. Ilegálně překročili severočeskou hranici, prošli sovětskou okupační zónou Německa a v Helmstedtu s pomocí převaděčů přešli do britské zóny. Britským soudem byli odsouzeni ke dvěma týdnům vězení za nedovolené překročení hranic, vyslýchala je také americká kontrašpionážní služba CIC. Poté, co obdrželi status politických uprchlíků, strávili dva roky v uprchlickém táboře pod správou International Refugee Organization v Hannoveru. V červenci 1951 Vladimír Zikan odjel do USA, nejprve na farmu do Wisconsinu, potom do New Yorku. Tam žil v české čtvrti na Manhattanu, v létě 1952 však narukoval do americké armády. Po čtyřměsíčním výcviku byl poslán do války v Koreji, kde bojoval až do jejího konce v červenci 1953. V roce 1954 se vrátil do USA už jako americký občan. Živil se mimo jiné fotbalem, poté zakotvil u elektronické firmy Westinghouse v Baltimore. V USA vystudoval vysokou školu, oženil se a vychoval dva syny. Během jeho návštěv ČSSR v 70. letech se ho Státní bezpečnost snažila získat ke spolupráci, avšak neuspěla.