Jiří Zelenka

* 1959

  • "To už jsem dělal v drůbežárně a týden na to tam přijelo auto a vedoucí volal. Byly tam totiž propojené telefony z kanceláře jednotlivé haly, tak aby mě tam ženské našly a poslaly do kanceláře. A tam byli zkrátka dva estébáci a teď mě začali vyslýchat: ‚Proč, co v Počeradech.‘ A já říkám: ‚No, co v Počeradech, tam jsme chtěli hrát, že jo. A pak přišla policie a zavřela to.‘ A oni: ‚A kolik vás tam bylo?‘ Ptali se kolik nás tam bylo a sami věděli, že nás tam bylo 150. Tak jsem to říkal a co jsem jim nechtěl říct, tak jsem řekl, že si nepamatuju, že jsem byl opilý. Tak odjeli a vedoucí mi říká, on mi vykal: ‚Oni po vás jdou?‘ A já mu říkám: ‚No, já nevím, asi už jo.‘ A on říká: ‚Hele, až zas příště přijedou, tak si namoč normálně do těch slepičích s*aček a utři jim to v autě, když tě budou odvážet.‘ To mi řekl sám. Tak taky jo."

  • "V Žatci, to mi zařídil vedoucí v práci, jsem měl byt v takové vilce v podkroví. Nebyl tam zvonek a když za mmou někdo přišel, tak zazvonil na sousedy dole, ti ho tam pustili a nahoře mi zaklepal na dveře. A jednou mi tam takhle zaklepal a byl tam estébák. Jmenoval se Havelka a hned mi strčil nohu mezi dveře a hrnul se dovnitř. Měl jsem tenkrát na stole... Tenkrát jsem tam přes kopírák psal nějaké svoje věci, básničky jsem tomu říkal, i takový román jsem tam měl rozepsaný. A on se na to hned vrhnul. Porvali jsme se tam spolu, opravdu, sice ne na pěsti, ale zkrátka taková ta přetlačovaná. A on: ‚To budeš mít průser, konečně jsme tě... To je napadení veřejného činitele.‘ Ale to jsem měl opravdu... Papíry mi odnesl a utekl z bytu, utekl z těma papírama. Tak jsem začal mít strach. Takže psací stroj a takové věci jsem rychle odnesl z bytu ven, rozdal jsem to nebo jsem to u někoho schoval. Ale pak jsem si uvědomil, protože pak jsem mluvil se Skalákem nebo s někým jsem mluvil a on mi říká: ‚To se vůbec neboj, vždyť on ti tam vniknul. On tě vlastně vykradl. Neměl žádné povolení, nic. Vůbec se ničeho neboj.‘ A taky to tak bylo."

  • "Chodil jsem v teplákách na dvůr. Šel tam nějaký důstojník, nevím co to bylo za šarži, a já když jsem ho viděl, tak jsem vzal šutr a hodil jsem ho po něm tak, abych ho netrefil. No tak prů*er hned, že jo, obrovská… A přišel doktor a on mu říká: ‚Hodil tam kámen, to je prů*er, bude soud.‘ A ten doktor říká: ‚Jo, ale tady v papírech je napsáno, že ho pustili z blázince.‘ A on: ‚Aha, tak to jo, tak půjde do vojenského blázince.‘“ – „Takže jste to hodil schválně? Abyste potvrdil své bláznovství?" – „A tak mě odvezli do Brna, do vojenského blázince a tam jsem byl asi měsíc nebo jak dlouho a tam ten doktor už taky věděl a říká mi: ‚Buďto přijdeš domů a přijdeš o papíry na auto, anebo ti zůstanou papíry na auto a zůstaneš na vojně. Tak co si vybereš?‘ Tak to byla jasná volba, a tak mě pustili." – „Takže jste dostal modrou?" – „Já jsem modrou neměl, protože tam to bylo nějak, že jsem musel za rok na přezkum, takže jsem měl další odklad. Šel jsem znova na přezkum. Mezitím jsem měl návštěvy u psychiatričky Sosnové. Ta mi v podstatě radila, nebo ona mi ani neradila, ale psala sama to, co bych chtěl, aby tam psala."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 25.11.2019

    (audio)
    duration: 01:35:50
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Underground na severu byl oproti Praze takový drsnější

Jiří Zelenka v roce 1986, autor Lük Haas
Jiří Zelenka v roce 1986, autor Lük Haas
photo: archiv Lük Haas

Jiří Zelenka se narodil 5. listopadu 1959 v Žatci. Dětství prožil v malé obci Stránky v severních Čechách. Od svých patnácti let se začal aktivně zajímat o hudbu, nejprve se naučil hrát na kytaru, následně s kamarády začal jezdit po bigbítových koncertech. Začal se postupně seznamovat s lidmi pohybujícími se v undergroundu a více se zajímat o tzv. druhou kulturu. Vojenské službě se vyhnul tím, že předstíral psychické problémy a byl tak na čas umístěn do psychiatrické léčebny. Po propuštění se naplno pustil do aktivit českého undergroundu. S kamarádem Pavlem Škarýdem založil undergroundovou skupinu Orchestr Bissext (É Ucho Debil Accord Band), která začala vystupovat na neoficiálních akcích. V tuto dobu zažil několik policejních zátahů, kdy byl koncert po chvíli ukončen a účastníci zatýkáni a odváženi k výslechům. V polovině 80. let se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s dalšími osobami českého undergroundu a aktivně se podílel na jeho činnosti. Sametové revoluce se přímo neúčastnil, a i po roce 1989 se věnoval hudbě. Stal se držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. V době natáčení (2019) žil se svou manželkou na samotě nedaleko Žatce.