Vladimír Zamazal

* 1947

  • „Jak jsem se zmínil, když došlo k vyhození studentů z vysokých škol a našemu vyhození z turistického oddílu a z ČSTV, tak pochopitelně nezůstalo jen při tom. U dospělých lidí to pokračovalo v zaměstnáních a u mě to také pokračovalo v zaměstnání. V té době jsem učil na učilišti a elektrotechnické průmyslovce v Lanškrouně odborné předměty. Byl jsem odtamtud vykázán, mohl jsem doučit poslední ročník, tedy ten ročník, který jsem měl započatý, a musel jsem odejít. Žádal jsem, jestli bych mohl být v učilišti zaměstnán jako mistr. To nepřipadalo v úvahu, protože mám velmi negativní vliv na mládež."

  • „Až v roce 1952, to jsem ještě nevěděl, že je rok 1952, bylo mi pět roků, v naší ulici zastavil jeep. Měl jsem z toho radost, protože vidět v ulici auto byla docela zvláštnost. Jenomže to nebylo tak radostné, protože z auta vyskákali příslušníci StB, prohledali náš barák a sdělili mé matce, že otce zatkli. Proč ho zatkli, matka pochopitelně sama nevěděla a myslím si, že to pořádně nevěděli ani ti, kteří prohledávali náš byt, protože k prohlídkám došlo několikrát po sobě. Například jeden den prohledali celou půdu a přijeli den druhý a najednou našli ve starých garnýžích nějaké letáky, které byly proti režimu. Otec nám později řekl, že nikdy žádné letáky v garnýžích neměl. Hledali jakousi příčinu, kterou by mohli k tomu, co už o něm věděli nebo za co ho zavřeli, co by mu mohli ještě přišít navíc. V té době se političtí vězni podle zákona museli vystěhovat ze svého bytu nebo ze svého obydlí a byl jim zabaven veškerý majetek, pokud rodina neprokázala, že si zcela jednoznačně ten kus nábytku nekoupila sama. Matce se podařilo prokázat, že například šicí stroj dostala ona sama jako svatební dar.“

  • „Jednou jela celá tato skupina do Německé demokratické republiky a tam byli domluveni s nějakým páterem v kostele, že si mohou v kostele zahrát na kytary a zazpívat, což udělali. Zpívali tam, hráli, byli tam nějací místní, kteří jim tleskali. Pochopitelně tam byl řidič autobusu, který byl přímo nasazený, aby sledoval, jak se tato turistická organizace na svých zájezdech chová. Tím se stalo, že začali brát jednotlivé lidi z tohoto společenství k výslechu. Postupně došlo ke zrušení celého oddílu. Na výstrahu byli někteří vyloučeni z turistického oddílu a z ČSTV, mezi ty jsem patřil já, můj švagr, doktor [Zdeněk] Stráník s manželkou a pět studentů, kteří v té době studovali na vysoké škole.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 13.09.2019

    (audio)
    duration: 01:08:35
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Kdo ochutnal, co je to stanout na jevišti, tomu to zůstane na celý život

Vladimír Zamazal v dětství
Vladimír Zamazal v dětství
photo: archiv pamětníka

Vladimír Zamazal se narodil 25. června 1947 v Pardubicích. Jako malý kluk zažil, když jim v roce 1952 prohledávali příslušníci StB dům, jeho tatínka Vladimíra zatkli a ve spojitosti s jeho zaměstnáním pro fyzikální laboratoř odsoudili na deset let vězení. Rodina se pak přestěhovala do Letohradu. Pamětník i jeho sestry měli problém dostat se na střední školu, nakonec se mu ale podařilo vystudovat dokonce vysokou školu elektrotechnickou v Brně. Na konci 60. let se stal tajemníkem obnoveného skautského střediska v Letohradu. Oddíl se v srpnových dnech roku 1968 zapojil do nenásilného odporu proti sovětským okupantům, psali vzkazy na silnice a otáčeli cedule. V kostele v Orlici u Letohradu založil tzv. rytmické mše pro mládež, kde se zpívalo a hrálo na kytary. Když se jeho bývalá skautská skupina, již pod hlavičkou turistického oddílu, v 70. letech vydala do NDR a zpívala tam v kostele, neobešlo se to bez následků – vyloučili ho z Československého svazu tělesné výchovy a sportu (ČSTV) a také musel opustit zaměstnání učitele odborných předmětů na učilišti v Lanškrouně. Celý život se věnoval amatérskému divadlu, hrál, zpíval i režíroval. Po incidentu v NDR měl ale zákaz veřejného působení i v umělecké sféře. Na sklonku 80. let pracoval jako technik v kulturním domě v Ústí nad Orlicí, kde ho v roce 1989 zastihla sametová revoluce. Pomáhal organizovat veřejná shromáždění jak v Ústí nad Orlicí, tak i v okolí.