Marie Zajícová

* 1937

  • „Kdy jí vlastně zakázali učit?“ - „To jí zakázali až potom, inspektor, že chodila do náboženství, že byla věřící. Přišel inspektor, a: 'Věříš?' na ni řval. On řekl, jestli je vyrovnaná s otázkou náboženství. A učitelky řekly, že jsou, a měly pokoj. A naše maminka si povídala: 'Když nebudu nic říkat, bude to asi lepší.' A on řekl: 'No věříš?' A ona říkala: 'Nemohla jsem říct, že ne. Tak jsem řekla: Věřím.' A už letěla. 'Tak zítra už nechoď!'“

  • „Věřila jste, že to někdy skončí? Jak jste viděla tu perspektivu?“ - „Já jsem o tom ani moc neuvažovala. Já jsem si myslela, že to nikdy neskončí. Vždyť to bylo hrozné. Takoví blbci řídili stát! K nám přišel na ves tajemník, ten napsal vyhlášku, na ves, tři řádky a měl tam osm hrubek. A my jako děti jsme vzaly červenou tužku, a teď jsme mu je tam vyznačovali. A on to byl zedník, vyučený. A říkal: 'Moje ručičky už nikdy nebudou pracovat.'“

  • „Strýc byl takový pokrokový hospodář, tak asi proto šel první. No a potom řekli, že mají hubené krávy, protože jim odvezli i obilí a všechno krmení do těch státních statků, takže je neměli čím krmit. Řekli, že mají hubené krávy, že jsou sabotáž, že sabotují.“

  • „To mi bylo asi osm let, po válce. Dívala jsem se z okna a na vozech jeli, každý měl malý raneček, dospělí, děti malinké, a mně jich bylo strašně líto a brečela jsem. A myslela jsem si: 'Kdyby vyhrál Hitler, tak jsme takhle jeli my a kdovíkam asi.'“

  • „Bylo nařízeno, že je máme ubytovat, že je máme pustit domů a že tam mají přespat. Měli jsme jim půjčit také deky, tak jsme jim půjčili deky a spali ve stodole. Asi měli svoje jídlo, protože nevím, no, k nám nechodili. No, a to byli třeba Maďaři, všelijaké ty národnosti, co s těmi Němci bojovali. A potom druhý den odjeli a zanechali nám tam granát mezi vraty, nevybuchlý, a tak jestli jim to spadlo, nebo ho tam dali schválně, nevím.“

  • Full recordings
  • 1

    Jihlava, 21.03.2017

    (audio)
    duration: 50:29
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Slavonice, 04.08.2020

    (audio)
    duration: 01:35:29
Full recordings are available only for logged users.

Pracujte poctivě a s radostí, abyste si mohli říct, že čím já jsem byl, tím jsem byl rád

Marie Zajícová
Marie Zajícová
photo: archiv pamětnice

Marie Zajícová, rozená Hotařová, se narodila 4. srpna 1937 v Menharticích u Jemnice do rodiny soukromého zemědělce. V roce 1945 zažila v rodné obci ústup německé armády, osvobození sovětskými vojáky a odsun občanů rakouské národnosti. V 50. letech byla svědkem kolektivizace zemědělství v Menharticích, při níž uvěznili matčina bratra Františka Niederhafnera. Absolvovala gymnázium v Moravských Budějovicích, ve studiích nesměla pokračovat a musela pracovat v jednotném zemědělském družstvu. Matku propustili kvůli deklarované víře v boha ze školství. V roce 1957 se Marie provdala za Miloslava Zajíce a společně vychovali dvě děti. Vykonávala práci kresličky v Agroprojektu, dělnice v lese a pracovnice skladu. V roce 2020 žila v Antonínově Dole na Vysočině.