Tadeusz Wilk

* 1946

  • „Říkám, kdyby náhodou přišel nějaký režim, nějaká diktatura, sbalit a utíkat pryč. Bez svobody to není život. Všechno, tak jak jsem jezdil nesvobodný přes hranice, měl jsem věci schované, jestli to byly peníze nebo jiné věci, nebylo to o svobodě, to se člověk bál. Můj otec, který opravdu bojoval za Polsko, byl v tom všeckým a bojoval za svobodu. Takže jedna věc, ty peníze kolikrát je lepší mít míň, ale být svobodný. Svobodu chceme mít i ve vztahu, i v práci, to je nejdůležitější. Držte se všichni především svobody, samozřejmě pracovat je potřeba.“

  • „Přijel jsem na hranice a tam mě odstavili, a poněvadž v té době byly moderní kazety různých nahrávek, tak jsem asi měl tři nebo čtyři kazety. A oni, že to není možné, že furt vozím nějaké ty kazety. Potom jsem se dozvěděl, že mě tady sledují v Boskovicích, na základě toho mě zadrželi. Nejdřív jsem byl zadržený ve sklepě v Náchodě a potom jsem šel do Hradce, tam jsem byl až do amnestie, kterou dal Husák, myslím, že v červnu, takže od ledna asi takovýho půl roku. To se mě vůbec nikdo na nic neptal, to byl prostě soud za to, že prostě víckrát. To bylo i napsané, že furt něco šmelím, ale to vůbec, to bylo jen jednou těch pár kazet. Vždycky se něco vezlo, ale nikdy ne množství, které by nasvědčovalo... Každý chtěl rodině pomoct, v Polsku bylo hodně nedostatkového zboží, které se vozilo odsud, nebylo to v takové míře, že by mě někdo vyložil tam atd. Po tom všem mně tady udělali velkou manifestaci před mým barákem v Boskovicích, před bytovkou vyhodili všechny moje věci před barák a řekli, že je to všechno navezené ze šmeliny. A když potom má manželka donesla účtenky z Tuzexu na televizi a na jiné věci, tak to sbalili a vrátili. Ale udělali takovou show před barákem, to bylo tehdy, jak mě zavřeli.“

  • „Byl jsem moc malý, to mně byly tři, my jsme byli v posteli a vím, že mamka mně vyprávěla, že v noci přišli pro něho. To bylo v Bogatynii [Bohatyně], to je blízko hranic, tam ho přeložili do práce po válce a chtěli, abychom byli přesunuti, myslím, do Německa, protože po těch z Armii Krajowej velice šla policie a komunisti. Jenom vím, že se dozvěděl, že tam přišla policie dolů, takže vyskočil oknem přes garáž, ale stejně ho chytili. Od té doby ho nikdo neviděl. Potom, když byl umučený ve vězení ve Wroclawi [Vratislav], nám dali rakev, ta byla ocelová, do které nebylo možno se podívat, s tím, že je tam otec, a my jsme ho pohřbili na hřbitově v Blachownii, to je část Čenstochové, a naše rodina je tam doteď.“

  • Full recordings
  • 1

    Boskovice, 23.09.2025

    (audio)
    duration: 01:37:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Bez svobody to není život

Tadeusz Wilk, vojna u námořnictva, rok 1966 - 1969
Tadeusz Wilk, vojna u námořnictva, rok 1966 - 1969
photo: archiv pamětníka

Tadeusz Wilk se narodil 3. března 1946 v malé obci Herby Stare u Čenstochové v Polsku rodičům Felicii a Edwardu Wilkovým. Otec byl členem AK (Armia Krajowa – Zemská armáda), největší odbojové organizace v Polsku za druhé světové války. Po převzetí moci komunisty byl pronásledovaný a v roce 1950 zemřel ve vyšetřovací vazbě ve Vratislavi. Tadeusz vyrůstal s matkou a třemi sourozenci: Ewou (1941), Witoldem (1947) a Stanislawem (1949). Absolvoval základní školu a v roce 1965 na technické průmyslovce v Ozimku u Opole úspěšně složil maturitní zkoušku. Narukoval do polského námořnictva, kde sloužil tři roky na lodích a ponorkách jako elektronavigátor. Po návratu z povinné vojenské služby začal pracovat pro polskou firmu na různých vodních stavbách v Československu. V roce 1972 se v Boskovicích oženil s Irenou Lamařovou, narodili se jim dva synové – Adam (1975) a Tadeusz (1978). Po roce 1980 se jeho bratr Witold zapojil do činnosti polské Solidarity, byl vyšetřovaný a v roce 1982 musel emigrovat do Francie. Pamětník často převážel přes hranice potřebné věci a peníze pro rodinu a přátele. V roce 1985 byl odsouzený na osm měsíců nepodmíněně pro trestný čin porušování oběhu zboží s cizinou. Po bezmála půlročním věznění byl 8. května 1985 na amnestii prezidenta z výkonu trestu propuštěn. V Archivu bezpečnostních složek (ABS) existuje svazek arch. č. KR-451582 BN (reg. č. 37994 Blansko) pod krycím jménem „Ted“. Spis byl založen v roce 1986 a pamětník je v něm vedený jako prověřovaná osoba. Několikrát byl konfrontován se Státní bezpečností (StB) a vyslýchán v nechvalně známé vyšetřovně v Bartolomějské ulici v Praze. V devadesátých letech koupil v privatizaci od bývalého komunálního podniku dům a vybudoval v něm první soukromou pekárnu v Boskovicích, která pod jeho vedením fungovala až do roku 2015. V devadesátých letech se rozvedl, majetek, včetně pekárny, rozdělil mezi své dva syny a vybudoval novou firmu Wilk s.r.o., zabývající se autodopravou. V současnosti (rok 2026) žije Tadeusz Wilk již jedenatřicet let se svojí partnerkou Simonou a třemi společnými dětmi – Karolinou, Sebastiánem a Natálií – v rodinném domě v Boskovicích.