Ing. Milan Weber

„Od počátku sedmdesátých let už autoři, kteří do té doby vystavovali a byli v plném tvůrčím rozletu, neměli možnost vystavovat. Normalizace nastoupila i ve výtvarné oblasti. Svaz československých výtvarných umělců měl své komise a ty se snažily prosazovat jenom své členy, kteří byli spolehlivými soudruhy. Nějaké současné angažované umění nesnášeli. A to neprobíhalo jenom v Ostravě.“

„Prarodiče měli dům v Mnichovicích u Prahy na hlavní cestě kousek od náměstí. Byla to ulice Ondřejovská, která vedla do Ondřejova, kde je ta známá hvězdárna Akademie věd. Tam si pamatuji příjezd Rusů a možná byli mezi nimi také Ukrajinci. Pamatuji si, že to byly samé povozy. Koňské povozy. Žádná auta nebo tanky tam nejely. Můj děda Antonín Doležal mě postavil do okna, jak to jezdilo, ty ruské povozy. Držel mě a já jsem na ty sovětské vojáky mával. Děda byl za první světové války několik měsíců v ruském zajetí, takže uměl trochu rusky. Tak mě učil, co mám na ty přijíždějící vojáky křičet: ,Zdravstvujtě, tovarišči!‘ Tak to jsem se jako malé dítě snažil vyslovovat a mávat na ně.“