Josef Wála

* 1932

  • „Ve čtyřicátým roce přišly a byly tady děti z Německa, z těch tam, co se bombardovalo. Tak to byly školy celý evakuovaný sem do Čech. Otava byla zabraná, všechny penziony byly zabraný a ty děti tam bydlely. No, náš penzion taky, Malířskejch penzion taky, u Václava plovárna taky byla, všechno bylo zabraný. Ale ty děti všechno ničily. To byla hrůza. Takže první vlna ničitelů už tam byla. Oni si dali, nevím, kdo jim to poradil, oni, jak byly sodovky takhle na ten uzávěr, tak oni vzali film, stočili ho, vyvolanej, zapálili, uhasili, šup do tý lahve, ono to doutnalo, zavřeli a hodili to do toho rybníka. To se takhle bavili. No otec byl z toho hotovej, co se dělo. Ale nemohl dělat nic, nic nemohl dělat.“

  • „Druhej byl ten strejda ten cukrář. Ten to odnes taky, chudák, a nemoh za nic. Takže veškerá jeho snaha vyšla vniveč, to se všechno rozplynulo, zničilo. Další strejda byl Hlavín, to je tadyhle to řeznictví. No, ten měl dva kluky, ty byli starší než já. Tak taky to přišlo vniveč, to taky se všechno... Další strejda byl pekař Diesel. A pekař Diesel byl na Žižkovce, nahoru, jak se jde na Žižkovce a pak je tam ten nábytek na tom rohu. Tak ten roh pod ním, to byl strejdovo barák. Pekárna, parní pekárna, největší ve městě to bylo. A víte, co mu dali za vinu? Že pekl pro Němce chleba. No, když měl největší pekárnu, co mohl dělat? Ale zbylo mu spousta mouky a on pekl normálně i pro naše lidi, samozřejmě. A takže mohl prodávat bez lístků, bez příplatků, bez lístků prodával. A teď se taky jednou stalo, já u toho nebyl, jenom z vyprávění, ale je to pravda, že najednou přijde kontrola. To zase dostali echo, zas byli ještě slušný lidi, který to řekli dopředu. ‚Heleďte, přijde kontrola.‘ Tak teta Grégrů tam od kapličky poslala vůz, koně a valník a všechnu tu mouku, co zbyla, naložili na to, přikryli to plachtou a odvezli to k těm Grégrům do stodoly. To by se už potom za komunistů nemohlo stát, to by to zas někdo prásk, že jo. Tak to odvezli, a když bylo po kontrole, zas to přivezli. A bylo to v pořádku. A ty lidi dostali chleba, ať bylo, jak bylo. I když neměli lístky. A víte, co oni potom? Že zásoboval Němce chlebem, tak ho vystěhovali z baráku komunisti, a vystěhovali ho do Mirotic.“

  • Full recordings
  • 1

    Písek, 28.03.2018

    (audio)
    duration: 02:20:05
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Táta nikomu nic neudělal, spíš někomu pomohl, než by provedl. A stejně nás vyhnali a všechno vykradli

Josef Wála se narodil 9. dubna 1932 v rodinném penzionu na Honzíčku v Písku. Oba jeho rodiče pocházeli z bohatších rodin - jeden děda byl písecký cukrář a druhý vrchní kočí u císaře Františka Josefa. Když se rodiče vzali, koupili hospůdku, ze které vybudovali oblíbený penzion. Během války musel pamětník kvůli svému rakouskému občanství nastoupit na německé gymnázium v Praze. Po jejím skončení byl jeho otec pro své občanství zatčen a ve vězení v říjnu 1945 zemřel. Veškerý majetek byl jak Wálovým, tak pamětníkovým strýcům a tetám zabrán a postupně rozkraden a zničen. Josef Wála nemohl studovat průmyslovou školu, a tak šel hned po jednotné škole pracovat. Se svou manželkou má dvě dcery.