The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Milan Vybíral (* 1933)

• narodil se 3. dubna 1933 v Olomouci manželům Antonínovi a Miladě Vybíralovým

• když mu bylo pět let, museli s rodinou uprchnout před polskou armádou ze Soběšovic (Těšínsko)

• na škole v Ústí u Hranic, kde s rodinou bydlel na konci války, se potkal s vojáky sovětské i německé armády

• vojenskou službu strávil na pohraniční stráži u Děvínské Nové Vsi

• vyzkoušel různorodá zaměstnání, nejdéle ale pracoval v Tesle Litovel (nejdříve v tzv. nádvorní četě a potom plánu technického vývoje)

• od mládí se věnoval včelaření, sadařství a hudbě

• dlouhodobě vedl hudební kroužek na městském klubu v Litovli

Milan Vybíral se narodil za první republiky, ale větší část dětství prožil v období Protektorátu Čechy a Morava. Když mu bylo pět let, musela rodina uprchnout z území Těšínska zabraného polskou armádou. Rok 1945 vnímal již velmi intenzivně, především díky ústupu německých vojsk za přirozenou hranici řeky Bečvy před frontou sovětské armády. V mládí si našel svoji osobitou cestu ke katolické víře. Rodiče i sestra vstoupili po volbách roku 1946 do komunistické strany. Milan Vybíral do strany i přes nabídky členství nevstoupil. Politika nebyla v okruhu jeho hlavních zájmů. V rámci vojenské služby se dostal k pohraniční stráži u obce Děvín na soutoku Moravy a Dunaje. V srpnu 1968 zažil zklamání z invaze vojsk Sovětského svazu. Tato deziluze se projevila i v práci pro technický vývoj firmy Tesla, kdy nadřízený neprojevoval zájem o aplikaci některých inovativních metod v účetnictví a plánování. Celoživotně se věnoval včelaření, sadařství a hudbě. Od 70. let hrál v několika kapelách na Litovelsku včetně folklórního souboru Hanačka (Hanácká mozeka). Zakládal hudební kroužek, který sám vedl při městském klubu, a i v důchodu poskytoval soukromé hudební lekce.

Rané dětství a útěk rodiny před polskou armádou

Milan Vybíral se narodil 3. dubna 1933 do rodiny Antonína a Milady Vybíralových jako druhý syn. Jeho o šest let staršího bratra Antonína měl otec z prvního manželství. Nejmladším ze sourozenců byla sestra Eva. Rané dětství Milan Vybíral prožil na Těšínsku v Soběšovicích, kde jeho otec pracoval jako řídící učitel. Když byly Milanu Vybíralovi dva roky, zachránili jej rodiče před utonutím v místní říčce. 

Dne 3. října roku 1938 začala polská vojska obsazovat území Těšínska.1 „Přijeli pro nás večer, že musíme rychle odjet. Pamatuju si živě, že za námi byla spousta světel, asi jak postupovala polská armáda,“ popisoval traumatickou událost z dětství. Rodina Vybíralových musela narychlo uprchnout přes Hranice na Moravě k otcově mamince do Týna nad Bečvou. 

Při záboru Těšínska polskou armádou byly rodiny české národnosti často nuceny opustit toto území. Tento případ se týkal i rodičů Milana Vybírala, kteří vyučovali na české škole. Pamětník si však nevzpomíná, že by se doma bavili o důvodu zmiňovaného odjezdu. Můžeme tak usuzovat pouze ze vzpomínek ostatních pamětníků, jejichž rodiny se nacházely v podobné situaci.2

Vzpomínka na příjezd německé armády do Olomouce a bojovou frontu na konci války 

V Týně nad Bečvou nastoupil Milan Vybíral na základní školu. Vše se odehrávalo v kulisách Protektorátu Čechy a Morava. Milan Vybíral vzpomíná na příjezd německé armády do Olomouce, kde byl s rodinou 15. března 1939 na návštěvě u babičky. „Šli jsme si stoupnout na chodník k ulici blízko soudu a tam projížděla německá armáda. Na chodníku stála spousta lidí, kteří hodně plakali.“

Další události, které si s tímto obdobím Milan Vybíral spojuje, se týkají až posledních měsíců války. Popisuje smrt dvou spolužáků, kteří zemřeli nedaleko Hranic na Moravě nešťastnou náhodou při bombardování strategických cílů v protektorátu. „Bombardovali viadukty, jak je železniční dráha, oni tam byli někde v poli. Letci, jak dělali nálet, tak hodili i nějaké bomby do pole. Se školou jsme se šli podívat na místo, kde padli, a tam jsme viděli ty obrovské krátery.“ Před příchodem Rudé armády Němci vyhodili do vzduchu most přes řeku Bečvu mezi lázněmi Teplice nad Bečvou a obcí Ústí u Hranic. “Při výbuchu vyletěly ve škole, kde jsme bydleli, okenní tabulky a mně to spadlo na postel. Tak to bylo takové hrozné probuzení.“ 

Rodina Milana Vybírala se schovávala před dělostřeleckou přípravou sovětského vojska ve sklepě. „To se tak otřásaly stěny sklepa, že jsem se strachy úplně rozbrečel, uklidnil jsem se až modlitbou Otčenáš,“ vzpomíná Milan Vybíral. Ve škole v Ústí u Hranic, kde byl otec Milana Vybírala řídícím učitelem, nuceně ubytovávali německé vojáky. Po postupu fronty je vystřídala sovětská armáda. „Jeden Rus málem zastřelil moji sestru. Objevila se v hospodě se svojí kamarádkou a teď on do ní s flintou, ale ona mu utekla.“ 

Dále popisoval nerozumný krok bratra Antonína: „Poslouchali jsme s rodiči tajné vysílání Hovoří Moskva. Jednou byli u nás Němci v kuchyni a brácha to rádio pustil.“ Tento incident se naštěstí obešel pro rodinu Vybíralových bez následků. Dále vyprávěl pamětník o chlapeckém dobrodružství, kdy se svými kamarády objevili bednu ručních granátů. „Naštěstí jsme s tím nic nedělali a odevzdali jsme ji na národní výbor. Jednou jsme do takového nálezu ťukali, klepali a říkali jsme tomu pekelný stroj a to bylo štěstí, že to nevybuchlo.“

Otcova utajovaná pomoc partyzánům

Ke vzpomínkám na období protektorátu se váže i informace o otcově pomoci partyzánům, kterou se pamětník dozvěděl až v pozdním věku od sestry, která se setkala s pamětnicí událostí v nemocnici. Jeho otec ukryl tuto partyzánku, která se zúčastnila vyhození projíždějícího muničního německého vlaku v blízkosti Černotína u Hranic na Moravě. 

Během pobytu v Ústí u Hranic si také Milan Vybíral našel cestu k víře, i přes to, že neměl podporu u svých nejbližších. Nebyly mu však ze strany rodiny kladeny ani žádné překážky. Jako možnou inspiraci pro víru uvádí římskokatolického kněze z Hranic, kam pravidelně sám chodil na mše svaté. Jako žák základní školy také přišel do kontaktu s kuratoriem pro výchovu mládeže. Jednalo se o nácvik hromadného tělovýchovného vystoupení členů kuratoria v Hranicích na Moravě. Zařazení do této organizace v budoucnu nezůstalo bez povšimnutí StB. „Tehdy přišlo na školu, že jsme v kuratoriu a že budeme cvičit na hřišti,“ parafrázoval Milan Vybíral vysvětlení, které tehdy uvedl příslušníkovi tajné policie. 

Období častého stěhování a rozvíjení hudebního talentu 

Po konci protektorátu se rodina Vybíralových v poměrně krátké době několikrát stěhovala (Lošov, Hlubočky, Uničov). Milan Vybíral během tohoto období dokončil základní školu a v roce 1948 nastoupil na obchodní akademii v Olomouci. Školu reprezentoval v rychlostním psaní všemi deseti na psacím stroji. Začátkem 50. let také rozvíjel své hudební vzdělání. Docházel do klavírní školy3 a rozvíjel se v dalších hudebních nástrojích (např. housle). Po absolvování obchodní akademie v roce 1952 nastoupil do účtárny hutního skladu v Olomouci. 

Vliv politického vývoje poválečné ČSR na rodinu Vybíralových

Politika byla, dle slov pamětníka, spíše na okraji jeho četných zájmů. Jeho rodiče však volby roku 1946 silně prožívali. Krátce po nich vstoupili do komunistické strany. Stranickou legitimaci měla i jeho sestra Eva, která vystudovala pedagogickou školu. Za normalizace byli všichni po tzv. prověrkách (v roce 1970) vyloučeni. Na Milana Vybírala však nebyl ze strany rodičů vyvíjen nátlak, aby do strany také vstoupil. „Tátovi vyčítali ve straně, že si nedovede vychovat vlastního syna.“ Pamětníkovi byl nabízen ze strany zaměstnavatele (Tesla Litovel) vstup do komunistické strany na začátku 60. let. „Byl jsem přeřazen do oddělení technického vývoje a tím to padlo, protože do strany brali jen manuálně pracující. Takže jsem měl potom už pokoj.“ 

Otec Milana Vybírala pomáhal zakládat družstvo na Uničovsku (Brníčko). Vyrůstal na statku, takže měl k zemědělství blízko. Strýc Milana Vybírala z otcovy strany František po válce hospodařil na rodinném statku v Týně. Kolektivizaci se snažil vzdorovat, jako donucovací páka mělo sloužit umístění jeho syna Františka v rámci povinné vojenské služby k PTP. Vztahy mezi bratry však byly z pohledu Milana Vybírala dobré. Jeho otec každoročně vypomáhal bratrovi při žních.

Vojenská služba u pohraniční stráže na Děvíně

V listopadu roku 1953 nastoupil Milan Vybíral povinnou vojenskou službu a byl přidělen k jednotce pohraniční stráže v Děvínské Nové Vsi. 

Jednotky pohraniční stráže hlídaly pásmo, které rozdělovalo poválečnou Evropu (tzv. železnou oponu). Měly povinnost zastavit každého, kdo by se pokusil tuto střeženou hranici překonat, a to v krajním případě i střelbou.4 

„Byl jsem se staršinou5 na hranici s Rakouskem. A já jsem ho chytl a říkám: ‚Tam někdo jde.’ Ale potom říkám: ‘To nic to jdou husy.’ Tam byly tehdy drátěné zátarasy a husy tam přecházely,“ popisoval Milan Vybíral jeden zážitek z vojenské služby na hranicích. Na základně své roty byl svědkem poplachu po tzv. narušení hranic. „Velitel s politrukem tryskem ujížděli na koních na hranici a ten, co přecházel (byly to neuvěřitelné skoky), utekl. Podařilo se mu utéct přes železniční most.“ 

Milan Vybíral v rozhovoru uvádí, že při své vojenské službě nemusel řešit situaci zadržení tzv. narušitele státní hranice. Služba u pohraniční stráže však toto riziko představovala. 

Milan Vybíral dále popisoval společenský život ve vojenské službě, kde mohl uplatnit svoje hudební dovednosti. Druhý rok služby byl poslán k jednotce v Bratislavě jako hráč na harmoniku v estrádním souboru Bratislavské brigády pohraniční stráže a po čtyřech měsících byl přeřazen do funkce písaře na hospodářskou rotu. “V období působení v estrádním souboru jsme šest týdnů nacvičovali program estrádního souboru a pak dva měsíce jsme jezdili po rotách, na odpolední vystoupení a večer na vesnici.“ Účastnil se také šachového turnaje, ve kterém se propracoval až na přebor pohraniční stráže v Praze. „Bylo to krásné období na vojně, čtrnáct dní jsme mluvili jen o šachu. Napřesrok jsem se záměrně snažil, abych v soutěži uspěl,“ vzpomínal Milan Vybíral: „Zahrál jsem si tehdy s politrukem Bratislavské brigády. Ten mě roznesl, jak se říká, na kopytech. Neznal jsem totiž dobře teorii, ale uměl jsem bojovat.“ 

Poslední měsíce sloužil ze zdravotních důvodů jen na útvaru beze zbraně. Vojenská služba mu skončila na začátku roku 1956. 

Rodinný život a velká paleta zkušeností s různým typem prací 

Po návratu z vojenské služby Milan Vybíral nastoupil v Uničovských strojírnách jako referent zásobování, odešel ale ještě ve zkušební době do Chořelic ke Správě silnic na pozici sadovníka. Tam se seznámil se svou budoucí ženou, Milenou Smékalovou, se kterou se v roce 1958 oženil. Narodily se jim tři děti, syn Milan a dcery Pavla a Jana. Se svými dětmi hodně sportoval, chodil s nimi plavat, bruslit, lyžovat a jezdit na kole. 

Na začátku 80. let opustili Milana Vybírala krátce po sobě oba rodiče. Jeho starší bratr Antonín se rodině ztratil z povědomí, podle pátrání přes Ministerstvo vnitra byl evidován jako nezvěstný. 

Jeho tchán mu zajistil pracovní místo v Okresním národním výboru v Litovli, kde pracoval do roku 1960 jako účetní na finančním odboru. V roce 1960, po zrušení okresu Litovel, přešel do ústředí Jednoty jako pracovník kontrolní účtárny prodejen a po čtvrt roce odešel do Tesly Litovel jako dělník nádvorní čety. Při práci vystudoval abiturientskou průmyslovou školu strojní v Přerově, kterou ukončil maturitní zkouškou v roce 1964. Po absolvování prvního ročníku se ještě Milan Vybíral přihlásil na studium lidové hudební konzervatoře - obor klavír, kterou však po čtyřech měsících musel ze zdravotních důvodů přerušit. Na lidovou hudební konzervatoř se po několika letech opět přihlásil na obor hudební aranžování (pouze teorie). Toto náročné životní období se promítlo na jeho zdraví (srdeční arytmie). Po absolvování prvního ročníku průmyslovky byl přeřazen do oddělení plánu technického rozvoje. Na tomto místě zůstal až do roku 1972. V tomto období byl také předsedou revizní komise. 

Od roku 1972 působil v tanečním orchestru Akcent v Litovli jako kapelník, hráč na klávesy a hudební aranžér. V této době odešel do Spojeného závodního klubu ROH Tesla Litovel, kde vykonával různé práce (lektor hudebních kurzů, programový pracovník, pokladník a mzdový účetní, vedl Klub mladých a vykonával další různé potřebné práce). V roce 1991 šel Milan Vybíral do předčasného starobního důchodu. Pak již vyučoval hru na různé hudební nástroje soukromě na živnostenský list až do roku 2020.

Události, které rezonovaly v životě pamětníka

„V životě jsem měl několik stresových momentů. Největší stresová událost byla před svatbou koncem zimy 1956, když jsme měli s mou studentskou láskou dohodnutou svatbu, když vtom přišel anonym mojí matce, která řekla, že když se vezmeme, tak ji to zabije. A tak jsme se nevzali.”6 

Další stresová událost se vázala k roku 1968: „Rok 1968, když přišla ruská armáda s dalšími armádami Varšavské smlouvy, já jsem se rozplakal a řekl jsem: ‚Já jsem jim tak věřil.’” Události roku 1968 dále vnímal z pohledu svého zaměstnání v technickém rozvoji (Tesla Litovel). Zajímal se tehdy o nové metody plánování práce, jako například Metodu kritické cesty. S nástupem normalizace ho ale demotivoval přístup vedení, od kterého dostával data, která neodpovídala realitě. „Tvůrčí porady přestaly probíhat a ti, kdo je předtím organizovali, museli odejít.“

Psychicky náročnou událostí pro něj byl i večer 17. listopadu 1989, kdy se jeho dcera Pavla, jako studentka vysoké školy, zúčastnila studentské demonstrace na Národní třídě v Praze, kdy proti studentům tvrdě zasáhla Veřejná bezpečnost. 

Hudba jako životní styl 

Hudba byla pro Milana Vybírala v životě klíčovým bodem. Často hrával při svatebních obřadech. Od roku 1959 působil v několika kapelách na Litovelsku.7 Mezitím pracoval jako hráč na kontrabas v Symfonickém orchestru při ZUŠ Litovel. Dále účinkoval v PS Senzakord Litovel. Od poloviny 90. let byl osloven vedením Folklórního souboru Hanačka Litovel, aby zajišťoval hudební doprovod při vystoupení Hanačky. V roce 2000 bylo upuštěno od doprovodu kláves a byla vytvořena Hanácká mozeka, kterou rok vedl a aranžoval písně, které se hrály. Po roce z Hanácké mozeky odešel, ale po několika letech se opět vrátil jako hráč na kontrabas a později na housle.

Zájem o hudbu a nadání pro ni zdědily po otci i jeho děti a vnoučata. Dcera Jana uvádí, že se jejímu bratrovi Milanovi povedlo dohledat při sestavování rodinného rodokmenu pokrevní příbuzenství s rodem Bedřicha Smetany.8 

Milan Vybíral v současnosti prožívá radost ze třech vnuček, dvou vnuků a dvou pravnuků. Stále se věnuje svým dlouholetým zájmům – včelaření a hudbě. Ve včelaření pokračuje i jeho mladší dcera Jana. Kromě toho Milan Vybíral vede i další čtyři začínající včelaře. Ve svém věku je stále velmi aktivní9 a dává tak příklad, jak prožívat svůj život tvůrčím způsobem. Motto, kterým se snažil ve svém životě řídit, odkazuje na známý biblický citát: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“10

 

1 Obsazení části Těšínska bylo reakcí na odstoupení sudetského území Českým státem po mnichovské konferenci. Je další kapitolou v tzv. sporu o Těšínsko mezi Polskem a ČSR 

2 Zde odkaz na pamětnici Eva Doleželovou, roz. Tejčkovou z fondu Paměti národa. Podobných osudů však můžeme najít více (viz Polský zábor Těšínska) 

3 Hru na klavír rozvíjel již od první třídy od roku 1939. Hudební vzdělání jej provázelo po celý život (vojenská služba – hra na harmoniku, působení jako kapelník v 70. letech a poté výuka v hudebních kurzech na Městském klubu v Litovli. V důchodovém věku učil žáky soukromě na živnostenský list)

4 Některá svědectví v dokumentu PM v různých obdobích pohraniční stráže za komunistického režimu https://youtu.be/42OT5wTaZFs

5 Pozn. Hodnost výkonného praporčíka (hospodáře) v Československé lidové armádě (ČSLA)

6 Pozn. S první láskou se pamětník náhodně později opět setkal. Odcizení v rodinném vztahu vedlo roku 1985 k žádosti o rozvod. Milan Vybíral se přestěhoval ke své studentské lásce do Olomouce. Toto rozhodnutí bylo ale podle jeho vzpomínek velmi obtížné. „Musel jsem se tehdy rozhodnout mezi přikázáním církve a ní.“ Po úmrtí partnerky v roce 2003 požádal o odpuštění Milenu a své děti. Jejich vztah se podle něj proměnil a došlo v něm k určitému porozumění.

7 Pozn. Jako první Taneční orchestr Františka Minaříka. V letech 1970 – 1972 taneční orchestr Tempo70 Renoty, jako kapelník a hráč na klávesy. Od roku 1972 taneční orchestr Akcent, jako kapelník, aranžér a hráč na klávesové nástroje.

8 Pozn. Tato informace se týká rodové linie rodiny Vybíralů z Týna nad Bečvou. Nicméně tuto informaci se mi nepovedlo podložit dokumentem (např. vypracovaným rodinným rodokmenem)

9 Stará se o záhon růží před svým bytem, a pokud to počasí dovolí, přepravuje se na kole 

10 Tento citát je považován za tzv. zlaté (etické) pravidlo vzájemnosti mezi lidmi