„Chudák pan Liška, na toho si vzpomínám. Museli jsme všichni ráno otevřít okna, aby měli ti, co nás okupovali, přehled, a on šel kolem, my jsme měli nízko okno, on šel okolo a říkal: ‚Brožová, co s námi bude, co s námi bude!‘ Tak zoufalým hlasem. On se oběsil, způsobil si smrt... Měli takového krásného kluka Mirečka a on uměl číst noviny. Takový malý kluk, a už mi četl noviny!“
„Tak jsem ten balík otevřela a v něm byl dopis a na něm byl namalovaný pán a tady takhle byla holka namalovaná krásně. Bylo tam také napsáno, že mě miluje, že až bude konec války, že by se se mnou chtěl sejít, a já povídám, já nechci nic, žádné známosti. A to jsem dostávala ty dopisy od jednoho Poláka - vězně, který holil a stříhal Němce. A tak jsem mu vzkázala, já jsem mu napsala, že ho moc prosím, ať mi nepíše, ať mi neposílá balíčky, že se chci dočkat konce války.“
„To bylo tak, že jsme měly freistunde a bylo docela krásně, západ slunce, a teď ony říkaly: ‚Pánbůh tě miluje. Miluje všechny lidi a tebe taky.‘ Já jsem měla radost z toho, že mě miluje Pán. Protože já ho taky mám ráda a hledím, abych dělala dobře, abych neubližovala nikomu. A dívám se na ten nádherný západ slunce a říkám si: ‚Kdo tohle udělal? Stvořitel to udělal. Přeci není možné, aby se tady bez Stvořitele objevil člověk vybavený moudrostí, rozumem a všemi takovými vlastnostmi.“
„Asi tři dny tam byly. A já jsem jim vyprávěla pohádky a věnovala jsem se jim, hladila jsem je, a ony (pak) šly pryč. Byl to chlapeček a holčička, byla to taková drobotina.“
Božena Vodrážková, za svobodna Brožová, se narodila v Praze v roce 1923. Otec Josef Kalous zemřel v jejím útlém dětství, matka pak sloužila u sedláků v různých středočeských obcích, ve Stehelčevsi, pak v Makotřasech a nakonec v Lidicích. Navázala vztah s ruským emigrantem Vasilem Generalovem. V roce 1942 postihl Boženu Vodrážkovou stejný osud jako ostatní obyvatele Lidic. Byla i s matkou deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku a otčím padl s lidickými muži. Bratr nebyl hlášen v Lidicích, navíc v té době žil v Německu, takže se mu události vyhnuly. Božena Vodrážková se v koncentračním táboře napojila na skupinu vězněných svědkyň Jehovových a stala se vyznavačkou této křesťanské církve. Po válce se vrátila nejprve do Kladna a později i do obnovených Lidic. Pracovala tam jako zahradní dělnice, vychovala dva syny. Zemřela 14. března roku 2013.
