Milan Vlček

* 1934

  • „Pořád neměli žádný důkaz, a už tam byla skoro rok. Když jsem přišel na návštěvu s konvičkou a krajícem chleba, tak mě říká: ,Milo, tady je na dvoře šibenice a slyšíme hlasy: „Zadržte, jsme nevinní!".´ Ale to se popravovali opravdoví kolaboranti, kteří něco provedli. Ovšem oni jako vězni to přijímali krutě."

  • „To si pamatuju. V devětatřicátým jsem byl ve školce. Učitelka nás všechny vyzvala, abychom se šli podívat, co se děje. A tak jsme viděli, že v Olomouci od Envelopy přijížděli trény vojska německého. Stáli jsme v takovém podchodu dnešního nového soudu, takže jsme viděli. Byli jsme výš, takže jsme viděli, jak přijíždí. A jeli směrem na Ostravu."

  • „Vydal jsem se směrem k Javoříčku. Když jsem přicházel k prvnímu stavení od Luké, zaštěkal směrem od Střemeníčka kulomet a kolem mě prolétly kulky. Šel jsem po okraji silnice a duchapřítomně jsem skočil do příkopy. Třesoucí se strachy jsem zalezl do betonové roury nájezdního můstku na pole. Jak dlouho jsem tam byl? Slunce už bylo skoro nahoře, takže jsem odhadoval, že bude poledne. Střelba utichala, už jen sem tam proběhl nějaký výstřel.“

  • „Uviděl jsem mrtvá těla mužů, které jsem znal. První byl soused, kterého jsem varoval. Když jsem byl u prvních zbytků stavení, zjistil jsem, že kromě školy, hotelu a hájenky se tyčí jen ohořelé zdi a komíny všech stavení. Byl to hrůzostrašný pohled s nejistotou, že se ještě shledám s maminkou a babičkou, neboť otec s námi nebyl. Byl jsem v osadě první, protože jsem nikoho neviděl ani neslyšel. Až za hodnou chvíli přišli i s Dolfíkem v kočárku a nastalo radostné objímání.“

  • „Máti na sebe okamžitě oblékla smuteční černý flór a do týdne ji volali na gestapo. Přišla tam a gestapák na ni zařval: ,Jak si to představujete? Nepřítel státu, a vy za něj nosíte černý flór. Jestli to okamžitě nesundáte, tak půjdete za ním.‘ Máti přišla domů, vysvlékla to a ani černou pásku na rukávu nenosila. Za nějaký čas jsme dělali v bytě úklid a za skříní se objevil jeden leták. Dala si dohromady, že dělal protinacistickou činnost. Nevím, jestli se ještě potkala s někým z party, co rozšiřovali letáky, ale nakonec je začala rozšiřovat sama.“

  • „Já osobně jsem jeho smýšlení ctil a ctím. Sledoval jsem ho, ještě když byl zavřený. Když byl potom zvolen prezidentem, tak jeho hlavní myšlenka byla oznámit celému světu, že tady uprostřed Evropy je nějaké Československo a že tam žijí lidé, a ne nějací neandertálci, a dělá takové nevázané sbratřování. Někdo nedávno říkal, že pro republiku nic neudělal, že dělal pro svět. Jak to ten člověk vůbec mohl takhle vyslovit?“

  • Full recordings
  • 1

    Moravská Huzová, 08.03.2016

    (audio)
    duration: 02:30:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Olomouc, 27.06.2020

    (audio)
    duration: 01:46:23
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Před gestapem a hrůzami války se ukryli v Javoříčku, které 5. května 1945 vypálilo SS komando

Milan Vlček
Milan Vlček
photo: archiv pamětníka

Milan Vlček se narodil 27. ledna 1934 v Přerově. Jeho matka Emílie Vlčková za války tajně roznášela protinacistické letáky. Kvůli udání strávila několik měsíců ve vězení. Když se polomrtvá vrátila domů, rozhodla se uchýlit do obce Javoříčko, stojící uprostřed lesů Bouzovské vrchoviny. Chtěla tak sebe a svého desetiletého syna uchránit před gestapem a hrůzami války. Krátce poté se ale poklidná vesnice změnila. V únoru 1945 si totiž členové partyzánského oddílu Jermak-Fursenko vybrali Javoříčko jako jednu ze svých základen a navázali spolupráci s několika místními rodinami. 5. května 1945 tuto malou obec obklíčilo SS komando pro zvláštní použití poručíka Egona Lüdemanna. Jeho muži začali systematicky vypalovat domy a po skupinkách vraždit muže. Tímto způsobem v obci zastřelili 38 mužů ve věku od 15 do 75 let. Milan Vlček ten den ráno odešel k řezníkovi pro maso do čtyři kilometry vzdálené Luké. Cestou zpět ho málem zastřelili. Několik hodin se pak skrýval v betonové skruži, než se vrátil do vypáleného Javoříčka, kde se setkal se svou matkou a na vlastní oči viděl zvěrstva spáchaná v obci. Po válce se rodina vrátila do Olomouce, kde Milan Vlček žil až do roku 1990. Dnes bydlí v Moravské Huzové.