Roman Vlasák

* 1954

  • „No, tak já jsem tam za soudružkama přišel a tenkrát některá z nich mi říká: ‚No, soudruhu, to takhle zůstane poškrtaný.’ Oni mi třeba v Tichý noci škrtli anglickou verzi nebo krásnou z Berounska ‚Šla Mária, šla do ráje, potkal jest ji tam anděl Páně, kam jdeš Mária…’ Nebo jsme tam měli zhudebněnou Nerudovu, kterou zpívali jako dvojhlas s Honzou Kubínem. Fakt to mělo nějaký řád a dali si s tím dost práce. A já říkám: ‚Tak mi řekněte důvod.' A ona mi ta soudružka říká: ‚Na našem okrese, řekl soudruh církevní tajemník, se příliš šíří mezi mladými víra nebo ty náboženské prvky.' A já jsem říkal: ‚Prosím vás, soudružko, snad nejsme v padesátých letech.' Tak to se jí moc nelíbilo, ale měla dobrou odpověď, to si pamatuji doteď. Řekla: ‚No, to teda nejsme, kdybysme byli, tak byste dopadli úplně jinak.' To mi takhle normálně řekla. Já říkal: ‚No jo.' Tak jsem odešel naštvaně a začali jsme to hrát.“

  • „Na to si pamatuji tedy dost dobře, že jsme přijeli do té Prahy. Byl jsem vybrán, že jsem se o ty věci zajímal už tenkrát, ještě s jedním kamarádem – spolužákem, Péťa Havránek se jmenoval, to si pamatuju, a jeli jsme spolu do Prahy. Měli jsme samozřejmě nějaký věnec a nějaké projevy soustrasti. Byť jsme teda byli mladí, tak si myslím, že člověk cítil, že to není normální, že se upálí mladý člověk, a že ty důvody musí být závažné. Tak to přece i člověk v těch čtrnácti chápe. A my jsme přijeli do Prahy a to vám byla Praha, jakou fakt nepamatuju. Já si pamatuju na to, že drobně mžilo, takové pošmourné, ošklivé počasí. Chvílemi dokonce, myslím, plácal nějaký mokrý sníh. A šli jsme tam do toho Karolina, kde byl had těch lidí.”

  • „Já jsem hodně věděl o těch padesátých letech, kriminálech a o tom, co oni dokážou. Ona to už padesátá léta přece jen nebyla, ale člověk to měl v sobě, co oni dokážou, to tam možná taky sehrálo nějakou roli. No a při téhle příležitosti vím, že ten náčelník už to nějak nevydržel, protože já jsem se nějak zasekl, že už nebudu vypovídat. On mě vzal za vlasy. Nemůžu říct, že by mě nějak mučil, ale prostě už to nějak neunesl a říká: ‚Ty zmetku!’ A takhle se mnou zacloumal a říká: ‚My dobře víme, jak to bylo s těma hlemýžděma.’ Připomenul mi to. Pak na mě ječel a to si pamatuju, to mu vytekly nervy, a říkal: ‚Co si vlastně myslíte, vy smradi? Jen si něco začněte, my si vezmeme na vás obušky, my vám ukážeme, zač je toho loket.’“

  • Full recordings
  • 1

    Poděbrady, 13.08.2019

    (audio)
    duration: 01:28:02
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Poděbrady, 15.08.2019

    (audio)
    duration: 01:26:32
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Nejhorší je fanatismus a závist

Roman Vlasák jako oddávající na městském úřadě (počátek 90. let)
Roman Vlasák jako oddávající na městském úřadě (počátek 90. let)
photo: Archiv pamětníka

Roman Vlasák se narodil 4. září 1954 v Pardubicích. Romanova matka často vyjadřovala svůj nesouhlas s politickými poměry v Československu, v roce 1968 se angažovala v Klubu angažovaných nestraníků (KAN) a o rok později ji protiprávně propustili z práce. Romanovi rodiče se brzy po jeho narození rozvedli, proto prožíval dětství jen s matkou, bratrem a babičkou v Přelouči. V srpnu 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území distribuoval se svými přáteli informační letáky namířené proti okupujícím vojskům. V srpnu 1969 na první výročí okupace napsal Roman se svými přáteli protiokupační hesla na dlažbu v Přelouči. Následovaly výslechy, Roman byl vzhledem ke svému věku zproštěn jakékoliv viny. Později měl problémy s přijetím na střední i vysokou školu. Nakonec vystudoval Fakultu technologickou v Gottwaldově (Zlíně), po vojně se s manželkou přestěhoval do Poděbrad. V 80. letech se stal členem ochotnického divadelního souboru. Během listopadu 1989 se angažoval v poděbradském Občanském fóru. V roce 1990 se stal místostarostou Poděbrad.