Herta Vladařová

* 1929

  • "Byly jsme doma čtyři holky - čtrnáctileté, patnáctileté. A na to už jdou, Rusi. Naši měli strach. Tak nás tatínek schoval u bratrance, byly jsme nahoře kdesi v holubníku. Jenomže potom maminka měla strach, že nás najdou, tak nás zase volali v noci, a tak jsme šly. Naší vesnicí projížděli němečtí vojáci. Nějak se v těch Nových Lublicích střídali, někteří jeli tam, někteří tam a ti nám řekli, že tam nemáme zůstávat. Že ti první nám nic neudělají, nic špatného, ale za nimi jdou další a tam už budou Rusi a těch Rusů se máme bát. Oni to prožili, ti chlapi."

  • "Disciplína byla na prvním místě. V šest hodin píšťalky. Píšťalka zněla celý den. Od půl šesté ráno do devíti večer. Na všecko se pištělo. A my jsme museli skákat podle toho. Dokonce i do vody, do studené. To bylo ráno. Tam byl potok vedle, v tom Čiháku. Zapískalo se a šup, a na další pískání už jsme museli být v té vodě. Byl to takový dril. Naučili jsme se tam strašně moc věcí."

  • "Roku 1944, v srpnu, jsem byla u babičky. Babička bydlela v Nových Lublicích. A já jsem bydlela ve Starých. S babičkou jsme byly venku, válka, byly jsme na zahradě, kopaly a teď najednou přiletěla dvě letadla, ne moc velká. Přiletěla a bojovala. My jsme měli tam tu zahradu. Jedno letadlo začalo hořet a pilot vyskočil, a jak tam babička kopala, tak ten tam přišel dolů, ten pilot. A jeho letadlo, co shořelo... V Nové Lublici je les, jak končí vesnice, a tam je obrovská bažina a to letadlo tam spadlo. Já jsem tam byla první a viděla jsem to. Trčelo to ven a bylo to tam snad 50 roků. To tam bylo pořád. A jenom já jsem věděla, že to tam je."

  • Full recordings
  • 1

    Vítkov, 20.02.2020

    (audio)
    duration: 54:26
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Před Rusy jsem se schovala do holubníku

Herta Vladařová v roce 2020
Herta Vladařová v roce 2020
photo: archiv pamětníka

Herta Vladařová, rozená Jüstelová, se narodila 24. září 1929 ve Starých Lublicích u Opavy jako třetí z devíti dětí. Otec pracoval jako střelmistr v kamenolomu, matka se starala o domácnost a malé hospodářství. Po narození posledního dítěte byla matka stižena mrtvicí a Herta musela pečovat o mladší sourozence. Herta nemohla navštěvovat měšťanku, protože rodina neměla peníze na studia více dětí. Po obsazení Sudet nacistickým Německem měli Jüstelovi na vsi problémy s místními nacisty. Na konci války se zase báli blížících se sovětských vojáků. Herta se svými sestrami nejprve utekla s ustupujícími německými vojáky, posléze se schovávala u českého bratrance. Jüstelovi se vyhnuli odsunu Němců, protože otec byl uznán coby antifašista a navíc měl nezastupitelnou pozici jako střelmistr v místním kamenolomu. Po válce Herta pracovala jako kuchařka. V roce 1957 se vdala za Josefa Vladaře a měli spolu tři děti.