Dagmar Vidímová

* 1932

  • „Nemohla jsem tam (v zaměstnání) být, protože komunisti napsali takový článek, že dcera venkovského boháče musí domů na statek, a ne aby se někde ulejvala v kanceláři. Takže jsem musela zpátky domů pracovat v hospodářství. No a byla padesátá léta. Můj táta měl všechny stroje, takže jsme mlátili. Bylo na něj uvaleno, že sabotuje, že chce ‚ulejt‘ nějaké obilí. Tak ho v dubnu 1953 sebrali, byl v Kralupech v trestnici, a mamince s babičkou přišel výměr, že do týdne přijede auto a že budou násilně vystěhovány.“

  • „Za týden, v sobotu, zastavilo auto, policajti. Naložili jenom to, co se vešlo na ten auťák. Vesnický lidi tady stáli u kapličky, bylo jim to líto, že kdyby můj táta tady zůstal v JZD, takže by to k něčemu šlo. Ale tady JZD převzaly takový babičky šedesátiletý, který sice chodily do práce, ale nerozuměly tomu, aby se hospodařilo. Tak naše jely tím autem. Mě nevystěhovali, protože jsem byla vdaná, a můj manžel s jeho otcem jeli na motorce za tím autem, protože se nevědělo, kam se stěhují. Vystěhovali je za Lanškroun do takové osady, kde byli samí kulaci.“

  • „Přišlo to poštou, že tolikátého a tolikátého budou vystěhovány, aby se na to připravily, že přijede nákladní auto. Takže si mohly vzít jenom kuchyň a ložnici. A hrozně moc věcí, co tady všude bylo. To ještě máme na papíře, co všechno nám zabavili. Každý provázek, hrábě, vidle, všechny stroje, pračku nám vzali, šicí stroj, rádio, to jsme tady museli nechat. My měli takovou krásnou jídelnu. To byl takový parádní pokoj, byly tam parkety, byla tam také krbová kamna a nikdy jsme v nich netopili.“

  • Full recordings
  • 1

    Velká Bučina 12, 08.09.2016

    (audio)
    duration: 01:03:30
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Naši vnuci už nebudou vědět, co je to práce

15-Dagmar Vidímová roz. Zvědínková-portrét
15-Dagmar Vidímová roz. Zvědínková-portrét
photo: archiv pamětníka

Dagmar Vidímová, za svobodna Zvědínková, se narodila 1. srpna 1932 ve Velké Bučině č. p. 12. Po absolvování obecné a měšťanské školy ve Velvarech navštěvovala rodinnou klášterní školu v blízkosti Kladna a tzv. pokračovací školu v Kralupech nad Vltavou. V roce 1951 se vdala za Jaroslava Vidíma, což ji o dva roky později ochránilo před násilným vystěhováním. V roce 1953 byl její otec, zemědělec Antonín Zvědínek, kriminalizován a uvězněn na dva a půl roku. Její maminka s babičkou byly násilně vystěhovány do 230 kilometrů vzdálené vesnice Mezilesí u Lanškrouna. V roce 1956 byla na základě udání u otce provedena domovní prohlídka a on byl opět na tři měsíce uvězněn. V roce 1969 pamětnice nastoupila do podniku Spolana ve Velvarech a do penze odešla v roce 1986. Od roku 1991 začala její rodina soukromě hospodařit. V současnosti (2016) žije se svou rodinou ve Velké Bučině.