Marie Veberová

* 1946

  • „My jsme tam měli čalounickou dílnu. Než byly laminátové sedačky, vyráběly se koženkové sedačky, takže materiál tam byl. A tak tam začali šít obušky plněné pískem." – „Kdy to bylo?"– „To bylo to asi druhý nebo třetí den po Albertově, po 17. listopadu. Tehdy se mluvilo tom, že chtějí povolat vojsko. Milice byly hrozné." – „To byla nějaká velkovýroba těch obušků s pískem?"– „Podle mě jich tam mohli udělat tak 100 150 kusů, byli připraveni. Byli tam radikální kluci i holky. Mohli to použít na místní lidi. Nebylo to na objednávku, takhle se rozhodli milicionáři.“

  • „...Takže já jsem vždycky po osmihodinové práci šla další dvě hodiny na brigádu. Vzala jsem pilník do ruky, rukavice a musela jsem ty součástky očistit pilníkem. Udělala jsem tak 25 kusů a nadřela jsem se. Jeden kus vážil osm kilo, ale to nebylo podstatné. Byla jsem mladá a potřebovala jsem peníze. Pak přesně na můj svátek, 12. září, mě zavolali na policii. Byla jsem celá vyplašená, co se děje. Měli tam můj spis o brigádě, o amortizace pilníku a tak dále, úplné kraviny. Zařídila to kolegyně z účtárny, protože její bratr dělal na polici. Ptala jsem se partajníka z fabriky – to byl komunista, přes kterého chodily veškeré tajné materiály – kdo mu je dal. Ale on se vykrucoval a utichlo to jako voda.“ – „A co po vás chtěl chtěli?“ – „Chtěli mě jenom vystrašit. Ptali se mě jenom na tu brigádu.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 15.05.2023

    (audio)
    duration: 01:52:31
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V listopadu 1989 šili milicionáři v Tatrovce obušky na demonstranty

Marie Veberová, 2023
Marie Veberová, 2023
photo: Post Bellum

Marie Veberová, rozená Zelinková, se narodila 26. července 1946 v Praze jako jediné dítě Marie a Augustina Zelinkových. Otec pracoval jako kamnář. Marie je pamětnicí Smíchova, který byl v jejím dětství dělnickou čtvrtí. V roce 1964 odmaturovala na strojní průmyslové škole, poté nastoupila do podniku Tatra Smíchov, kde pracovala takřka celý život. V roce 1968 se provdala za kolegu z práce Zdeňka Vebera, jehož rodina byla perzekvována komunistickým režimem. Vychovávali syna. Marie nikdy nevstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ), i když věděla, že by z toho mohla mít výhody. Její vztahy na pracovišti byly v 70. a 80. letech poznamenány totalitním režimem, prospěchářstvím a závistí. Kvůli tomu, že si přivydělávala na brigádě, ji vyslýchala Státní bezpečnost (StB). V době sametové revoluce v listopadu 1989 byla svědkem toho, že se v Tatře v čalounické dílně vyráběly obušky plněné pískem, které měly být použity proti demonstrantům. V penzijním věku studovala na univerzitě třetího věku a do práce chodila až do svých 73 let. V roce 2023 žila v Praze.