Růžena Vavřichová

* 1929  †︎ 2023

  • „Bydleli jsme v ulici Měšťanského [pivovaru] 18, to je druhá brána Měšťanského pivovaru. Je hlavní brána a pak je druhá. A naproti jsme bydleli my. Vždy, když byly hlášené nálety, utíkali jsme do pivovaru, protože tam byly velikánské a hluboké sklepy. Tam jsme měli možnost se schovat. A to jsme vždycky věděli, to bylo takové [zvláštní]... [Zkrátka] kdo měl rádio, tak na to rádio dostal takový papírový kroužek a ten se na to takhle přidal. A tam bylo napsáno ‚Za poslouchání cizího rozhlasu smrt‘. Tak to jsme měli i my. A vždy, když z Anglie vyhlásili, že bude nálet, tak jsme přesně věděli, kdo to poslouchá, protože se to všechno hrnulo do pivovaru do krytu.“

  • „V loutkovém divadle u pana Skupy měli moji rodiče bufet. Když byla při představení přestávka, maminka tam prodávala limonády, bonbóny nebo oplatky. Já jsem tehdy byla ještě malá. Vždy, když byla přestávka a maminka měla práci, kdy prodávala dětem [občerstvení], tak si pro mě pan profesor Skupa se svou paní přišli, vzali mě dozadu a já jsem se dívala na loutky. Všecky jsem si je mohla osahat. Škrholu, princezny, krále, vodníka, víly. A pan profesor Skupa, když potom byly poslední Vánoce ve válce... Já jsem totiž pořád chtěla nějaké zvíře. Říkala jsem rodičům: ‚Kupte mi zvíře! Kupte mi zvíře!‘ A pan profesor Skupa říkal: 'No prosím tě, jaképak zvíře bys chtěla? Nějaké velké?‘ A já jsem řekla: ‚Ale ne, nějakou kočičku nebo nějaké takové malé zvíře.‘ Pak se to přešlo a nemluvilo se o tom. A když pak byly Vánoce, tak jsem od pana profesora Skupy dostala takového malého míšánka.“

  • „Nejhorší úsek cesty, když jsme se vraceli z chalupy domů, do Příbrami, byl v Brdech, protože tam byla velká posádka Rusů. A když jsme jeli po silnici, tak ti, co stáli v lesích, na nás mířili samopaly a puškami, i když byl manžel v uniformě. Nebylo to nic lehkého. Řeknu vám, že jsem měla i velký strach.“

  • „[Němci], co bydleli v osmnáctce, stříleli [z oken] na americké vojáky. Ti do toho baráku k nám vlítli a samo sebou, že to přízemí obsadili a vytáhli je. Obsadili celý barák. Nás nahnali do sklepa a doma museli zůstat jenom muži. Takže tatínek byl v bytě. Jenom ženy a děti musely jít do sklepa. Američané ty Němce [od Kriegsmarine, válečného námořnictva] z toho přízemku vytáhli. A my jsme nevěděli, co bude s námi. Oni si totiž mysleli, že Němci jsou v celém baráku, ale pak je někdo přesvědčil, že ne. Vlítli k nám do bytu. A vím, že maminka měla na okně hrnek s mlékem a tatínek měl na stolečku pod ním tabák a cigarety. A jak k nám ten Američan vletěl, tak to rukou odhrnul a samo sebou, že to mléko bylo v těch cigaretách. A tatínek, ten se nebál, ten mu řekl: ‚No prosím tě, copak já budu kouřit? Copak si myslíš, kde já to vezmu? Vždyť jsem to měl na tabačenku!‘ A on se na něj jen koukal a potom, když ten barák od Němců vyčistili, tak mu přinesl celý balík cigaret.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 18.06.2021

    (audio)
    duration: 02:24:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Měla dělat cukrářku jako otec. Komunisté jim ale rodinný podnik sebrali

Dobový portrét Růženy Vavřichové, dívčím jménem Nekolné
Dobový portrét Růženy Vavřichové, dívčím jménem Nekolné
photo: Archiv pamětnice

Růžena Vavřichová, dívčím jménem Nekolná, se narodila 16. října 1929 v Plzni. Otec byl cukrář. Vlastnil v Plzni cukrářskou dílnu a obchod. Její strýc byl roku 1943 deportován do Terezína a následně do Buchenwaldu, odkud se po válce vrátil. Růžena Vavřichová zažila spojenecké nálety na Plzeň a dobře si pamatuje na osvobození města americkými vojáky v květnu 1945. Dva roky si dopisovala s americkým vojákem, který si ji chtěl vzít. Závodně krasobruslila. Vyučila se cukrářkou. Po únoru 1948 komunisté sebrali rodině dílnu i obchod. Otec dělal vrátného ve Škodovce. V červnu 1948 cvičila na XI. všesokolském sletu v Praze. Po nepokojích kvůli měnové reformě v roce 1953 byla propuštěna z místa bankovní úřednice. Poté dva roky šlapala zelí v Křimicích. Později pracovala v podniku Medica. Vzala si vojáka z povolání Stanislava Vavříka. Narodila se jim dvojčata. V srpnu 1968 zažila nedaleko Karlových Varů příjezd vojsk Varšavské smlouvy. V roce 2020 žila v Plzni. Růžena Vavřichová zemřela 21. července roku 2023.