Petr Vašina

* 1953

  • „My jsme s Jirkou Hejnicem, spoluhráčem mým tehdejším, každý rok jezdili pálit kořalku. A v roce 1989 jsme měli termín na pálení kořalky 17. listopadu. Tak jsme tady sbírali hrušky podél mlýnské silnice, Jirka z toho udělal kvásek, tamhle někde na tom Drkolnově, tam prostě furt to vozil na balkon, do sklepa, na balkon a do sklepa, aby to správně zkvasilo. No a tak jsme to sedmnáctého ráno naložili a jeli jsme tamhle do Sulimova někde u Kroměříže pálit do pálenice. Tak jsme pálili kořalku, veselili jsme se asi do čtyř nebo do pěti do rána, no a osmnáctého jsme měli mít, protože jsme hráli v té době v divadelním orchestru, tak mělo být představení nějaké divadelní. Domnívám se, že to měla být Teta na snědení nebo něco takového, Lubomír Feldek, takové představení. No a tak jedem, ještě tedy opravdu určitě tam nějaký zbytkáč byl, ale abychom tedy neprošvihli to představení, tak jedem, jedem, jedem a přijedeme do divadla a oni nám řeknou, že je stávka. Já říkal, jak stávka?! My jsme vůbec nic nevěděli, to ještě nebylo běžné, že v autech bylo rádio, a v pálenici rádio neposloucháš, my jsme nevěděli vůbec nic. Tak jsme tam byli za stávkokaze. Jsme říkali, jak tady, my sem jedeme takovou dálku, riskujeme papíry, a vy si tady stávkujete! My jsme si přijeli vydělat svých sto deset za představení, a nic!“

  • „Já jsem dělal v té době v mlékárně a zajímavé je tedy to, že to mám dokonce i v papírech, že jsem v srpnu 1968 pracoval měsíc v mlékárně, takže to byla dětská práce, protože mi nebylo patnáct, to bylo zajímavé. Nicméně pro důchod mi to neuznali. A vzpomínám si na to, já jsem dělal asi od pěti ráno, protože jsem dělal na mléku, tak aby se stačilo rozvážet, a jezdil jsem tam na kole, tamhle někde z náměstí, tam byla mlékárna vzadu, už tam asi dneska není. A vím, že mě máma budila do práce, abych tedy jel, a řekla, že nikam nepojedu, protože jsou tady Rusové. Já jsem tedy stejně neposlechl, sedl jsem na to kolo a jel jsem tam, nic nebylo, mlékárna byla v pohodě. A nějak kolem desáté hodiny, myslím, že to bylo, se najednou před mlékárnou objevil tank a mířil na mlékárnu, protože to byl strategický objekt.“

  • Full recordings
  • 1

    Příbram, 26.02.2020

    (audio)
    duration: 50:55
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Muzika mě vždycky držela nad vodou

Petr Vašina se narodil 21. října 1953 v Karlových Varech. Jeho otec skončil jako politický vězeň v jáchymovských uranových dolech. V roce 1956 se rodina přestěhovala do Příbrami. Petr Vašina ještě zažil starou Příbram před necitlivými stavebními zásahy v 60. a 70. letech. Od třinácti let se věnuje hudbě, hraje a skládá. Vzpomíná na uvolněnou atmosféru Pražského jara, na koncerty po divadelních představeních a na kluby, ve kterých se v Příbrami hrával big beat. V srpnu 1968 se stal svědkem příjezdu sovětských vojsk do Příbrami. V letech 1969–1973 studoval na gymnáziu v Příbrami, na vysokou školu nedostal doporučení. Nakonec mohl vystudoval brněnskou techniku, přičemž jeho fakulta sídlila v tehdejším Gottwaldově (dnešním Zlíně). Tam se také roku 1977 oženil. Po studiích odešel na vojnu do Karlových Varů. Pět let žil v pohraničí v Krušných horách a pracoval pro textilku v Abertamech, která spadala pod Rukavičkářský závod Dobříš. V polovině roku 1984 se s rodinou vrátil do Příbrami. Hrával v divadelním orchestru. Vzpomíná na průběh sametové revoluce v Příbrami. Dodnes se věnuje hudbě.