Milan Vaňura

* 1932

  • „V Tetčicích jsme hráli na hodech. Hráli jsme: ‚Když se tančí samba, všem je hanba, hanba.‘ Byly to hasičské hody a byl tam předseda národního výboru a předseda hasičů v jedné osobě. Když viděl, že hrajeme tyto písničky, tak chodil mezi lidi, co šli zrovna tancovat: ‚Netancujte to, netancujte to!‘ Když viděl, že už nestačí ty lidi chytit, tak přišel před nás, zastavil nás, hudba přestala. ‚Ty rumby a ty samby se tady tancovat nebudou.‘ To bylo po 50. letech.“

  • „Dostal jsem se k rotě, o které se říkalo, že je tam velitelem největší kurva z Ostravska, nadporučík Sebera. Ten nás přivítal. Celá parta z Bíliny jsme jeli vlakem do Orlové, odtud nám vzali kufry autem na Starou Kamčatku a my jsme tam šli pěšky. Všude zářily hvězdy, jak se plnil plán. Ta veliká, obrovská hvězda, to byla samá rudá, kam přijdete, tak tam je všechno rudé. Ty nervy, to byl psychický tlak na všechny lidi. Přišli jsme na Kamčatku a postavili jsme se všichni, co jsme tam byli, a kapitán Sebera, nezapomenu na to: ‚Vy všichni, jak tady stojíte, jste třídní nepřátelé. A na vojně budete tak dlouho, dokud svým pracovním úsilím a vojenským vystupováním neprokážete, že jste platnými členy lidské společnosti.‘ Dovedete si to představit? V domnění, že jdu k vojenské muzice, takhle mě někdo přivítal v dolech, a ještě jsem nevěděl, kdy se vrátím. To se nedá komunistům zapomenout. Vždyť to je východní mentalita, Rusko, Čína dneska. Byl rozchod a přišel jsem na cimru, tam nás bylo osm. ‚Jak dlouho tady seš?‘ ‚Čtyřiadvacet měsíců.‘ ‚Jak dlouho ty?‘ ‚Šestatřicet měsíců.‘ ‚A ty?‘ Chápete, co to bylo za nápor na moji citlivou muzikantskou mentalitu?“

  • „V roce 1952 na silvestra jsme hráli v Neslovicích a tam jsem o přestávce údajně řekl na Gottwalda, za což mě dali k soudu: ‚Ten tady dlouho viset nebude a pak se na něho vysereme.‘ Toto ti muzikanti komunisti využili k tomu, aby zničili kapelu, kterou jsem založil, která jim odebrala část muzikantů a postavila se na vlastní nohy. Toto oni využili a začali nás Vaňury pronásledovat. Až potom najednou přišlo od policajtů, že mě dva svědci viděli a usvědčili mě, že jsem tehdy a tehdy řekl to a to. A tam to začalo jet. Naše maminka mě měla hrozně ráda, fandila mi jako muzikantovi, tak dělala všechno pro to, abych z toho neměl žádné průsery. Ale ne, to oni právě chtěli, aby byl průser. Takže mě povolali do PTP a byl jsem obviněn za hanobení prezidenta republiky.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 16.06.2020

    (audio)
    duration: 01:54:22
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Komunismus je hrob lidstva, to si zapamatujte

Milan Vaňura u PTP v Ostravě-Radvanicích v roce 1953
Milan Vaňura u PTP v Ostravě-Radvanicích v roce 1953
photo: archiv pamětníka

Milan Vaňura se narodil 16. března 1932 v Rosicích u Brna do muzikantské rodiny. Od dětství hrál na řadu hudebních nástrojů, vystupoval v mnoha hudebních souborech a ve volném čase studoval na Hudební škole Jaroslava Kvapila v Brně. V roce 1952 absolvoval obchodní akademii v Brně a našel práci v Královopolské strojírně na oddělení odbytu. Konkurenční kapela ho udala, že nadával na Klementa Gottwalda, za což ho soud v roce 1953 odsoudil za hanobení prezidenta republiky k podmíněnému trestu. Komunisté Milana jako politicky nespolehlivého poslali do základní vojenské služby do pomocných technických praporů. V Ostravě-Radvanicích musel pracovat v náročných pracovních podmínkách v černouhelných dolech. V roce 1954 Milana opět někdo udal a soud ho za slovní útoky proti komunistům odsoudil ke třem měsícům odnětí svobody. Poslali ho do kárné roty do Leště na Slovensko, kde pracoval v kamenolomu. Do civilu se vrátil po 27 měsících. Milan zasvětil svůj život hudbě, založil taneční orchestr DELSIG, pro který aranžoval české verze západních skladeb. Po odchodu do důchodu dál veřejně hrál. V roce 2020 bydlel v Brně-Vinohradech.