Zdeněk Urban

* 1927

  • „Samozřejmě že jsme se bránili. Protože jsme hospodařili poměrně dobře, dodávky jsme dokázali splnit, takže jsme se bránili. Kdy bylo založený družstvo, to už si nevzpomínám.“ Tazatel: „Jak probíhal ten nátlak, abyste vstoupili?“ - „To bylo krutý. Vždycky nás volali na národní výbor. Byl tady takovej divokej tajemník z Postřelmůvku a takoví dva, tři soudruzi. Ti nejblbější, co byli za reichu zalezlý a nevystrčili ani hlavu. Ale potom byli kabrňáci. Tak ti potom dělali dosti škaredě.“

  • „Ta, co jsme o ní mluvili, že padla u toho kravína - ,jsem těm kulakům zavařila, oni se z toho kravína nedostanou ven‘ - padla, hubu zkřivenou, oči vyvalený. A bylo jich víc. Víc by se jich našlo v takové dědince. Co to bylo za lidi! Prolézala tady, když byly ty dodávky, pod postelí a v ložnici hledala obilí, jestli ho tam nemáme schovaný. Takoví to byli lidi. To se nedalo, ty dodávky. Oni to pořád stupňovali. Šedesát metráků obilí z deseti hektarů. Tady na horách. To se nedalo splnit. Maso, mlíko, to bylo záměrně, ten útlak do těch kolchozů.“

  • „Já jsem dostal čtyři roky, Navrátil dostal šest roků, Janků sedm roků, Kvapil sedm roků a Bartoš rok.“ Tazatel: „Čekal jste takhle vysoké tresty?“ - „Byli jsme na to už připraveni. Oni nás už cvičili. Připravili a učili nás nazpaměť, co máme odpovídat. To jsme nacvičovali, takže jsme už určitou představu měli.“

  • „Většina lidí to chápala, jak to bylo. Taky je tam mordovali, tak lidé potom prokoukli. I ti svědci, protože je nutili k tomu, aby proti nám svědčili. A většina lidí, co tady mám ty výpovědi, se nedala. Akorát ta jedna bolševička, ta mrcha. A potom tady byl kravín a ona poklízela v kravíně. Přišla od toho výslechu. ,Tak jsem to těm kulakům zavařila. Na Sibiř půjdou.‘ A ona ani nedošla domů. Zkřivila se jí huba, zhroutila se a zůstala tam. Oči vyvalené, hubu zkřivenou a šla na máry. Šla se pochlubit spolupracovnici do kravína, jak to těm kulakům zavařila. Prý se jen tak nevrátí. To byla taková bolševička. Líná, špinavá.“

  • Full recordings
  • 1

    Vyšehoří, 16.11.2010

    (audio)
    duration: 01:28:24
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Z pěti větších zemědělců v obci udělali protistátní skupinu

Zdeněk Urban-1948
Zdeněk Urban-1948
photo: archiv pamětníka

Zdeněk Urban se narodil v roce 1927 v malé obci Vyšehoří na Severní Moravě. V roce 1948 zdědil po rodičích statek s 10 hektary půdy a několik let soukromě hospodařil. V roce 1957 bylo v obci založeno JZD. Pod nátlakem do něho vstoupil i Zdeněk Urban a byl zvolen jeho předsedou. Ve funkci vydržel jen dva roky a potom dobrovolně odstoupil. V říjnu 1960 byl spolu s dalšími čtyřmi největšími hospodáři v obci zatčen. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen na čtyři roky, ke ztrátě veškerého majetku a občanských práv. Od soudu byl poslán do uranových dolů Příbram-Bytíz. V květnu 1962 byl propuštěn na amnestii a opět nastoupil do JZD. Později si dodělal maturitu a stal se agronomem. Hospodářství mu bylo vráceno v roce 1991. V současnosti stále žije v rodné obci.