„V té době jsem měl kalvárii s kádrovými posudky, sekretariátem na závodě. Tehdy mě nutili, abych chodil s nima po sedlácích, abych je přesvědčoval, že to je potřeba, a tak dále. Já jsem tenkrát byl na tom psychicky velmi špatně. Dokonce jsem se tam zhroutil a nakonec, když mně dali možnost buďto fabrika, nebo pomocná síla do stavebnictví, tak jsem přijmul stavebnictví. Na rok. To byla taková ta brigáda. A než jsem si ten rok odkroutil před Jáchymovem, to bylo nepříjemný teda.“
„Já jsem pracoval ve třetím patře, kde byla výška sloje osmdesát nebo devadesát centimetrů. To bylo taky poněkud nezvyklé pro člověka, který pracoval volně, na vzduchu. A tam se mně stalo to, že taky jsem měl úraz. Poněvadž jak je, jestli něco o tom víte, pod uhlím bývá takový ten proplástek, smíchaný kamení s uhlím. A takže jsem se snažil na příkaz toho štajgra to sbíječkou uvolnit, tak se na mě svalila celá ta sloj podšramaná a odnesla to levá noha.“
„To bylo na konci března, kdy u Hřídelce u Lázní Bělohradu spadl bombarďák a piloti se dostali přes lesy až k nám pod Kumburk. To je ten hrad tam. A jednou, to už bylo, to už jsme byli na poli, v dubnu, se najednou v domě objevili tři lidé, kteří jaksi na mě mluvili nejdříve anglicky. To bylo vyloučeno. Ale jeden z nich uměl perfektně německy. Byl přestrojený za lesníka, se vší parádou. Ti druzí, to byli malíř pokojů, a ten další, to už jsem zapomněl. To už nevím. Úplnou náhodou tam objevili prázdný dům, kde pobývali dva a půl měsíce nebo tři měsíce. My jsme... maminka jim dávala mlíko. Chleba, ten nebyl ovšem pro ně. Chleba, to jako odmítali. Chtěli buchty, nebo tak nějak, nebo housky.“
Jiří Typlt se narodil 28. ledna 1929 v obci Zboží u Nové Paky jako první z devíti sourozenců. Rodiče pracovali na vlastním statku, který měl Jiří jako nejstarší převzít. Na konci války se pamětníkova rodina několik měsíců starala o ukryté zahraniční letce. Po válce pamětník až do vojenské služby pracoval na hospodářství svého otce. Na vojně byl umístěn u PTP v Ostravě-Radvanicích, kde se při práci na šachtě zranil. Tam také onemocněl žloutenkou a část vojny strávil na léčení. Po návratu z vojny nastoupil do ZPA Nová Paka, odkud byl na rok vyslán na pracovní stavební brigádu. I přes počáteční stranický odpor a šikanu ze strany vedení pokračoval až do sedmdesátých let v práci v ZPA Nová Paka, kde si vybudoval výbornou pracovní pověst. V roce 1974 se přiženil do Hradce Králové a až do konce svého pracovního života působil v královéhradeckém podniku Fotochema. V roce 2022 žil v Hradci Králové. Zemřel v březnu 2024.
