Ing. Miroslav Tyl

* 1943

  • „Nakonec se zadržení ukázalo býti užitečným. Na jedné cele se nás sešlo asi dvanáct. Strávili jsme tam osmačtyřicet hodin a proběhl úžasný seminář. V životě bychom si nikdy nenašli tolik času. Václav Benda, Balabán a další, mluvili o věcech ze všech možných oborů, ke kterým bychom se jinak nedostali.“

  • „Opravdovým balzámem pro mě byla postupná podpora lidí ze Západu. Díky kontaktům od rodičů jsme se potkali s lidmi, kteří nám rozuměli. A to přes to, že Západ nám obecně nerozuměl. Mezi těmito lidmi byla například holandská rodina, známá ze Švýcarska, nebo irský právník. Celých dvacet let nám morálně pomáhali a byli připravení pomoct i materiálně. Proto je můj vztah k imigraci takový, že musíme pomáhat. Nám bylo pomoženo.“

  • „Trápila mě politická rezignace mezi lidmi. Nečekal jsem ozbrojenou reakci, ale statečnější vnitřní odpor. Viděl jsem, jak se lidé odvracejí od svých přátel, jen aby si neuškodili, mohli zůstat v práci a podobně. Zdálo se mi, že tento handicap je příliš rozsáhlý. Ne, že by statečných lidí nebylo, jen jich bylo na patnáct miliónů obyvatel strašně málo. Což se pak flagrantně projevilo v sedmdesátých letech tím, že se dalo dobře vládnout.“

  • „Zvali jsme i ty bolševické bossy, jedním z těch chytřejších komunistů byl Martin Vaculík, a ten přišel na tu filozofickou fakultu a vykládal tam o vztahu moci a o tom, jak to mají těžké ti, co vládnou... A teď ti z auditoria na něj křičeli, měli takové drzé poznámky, a Martin Vaculík v jednu chvíli říkal: ‚Já vás ujišťuju, že se vás vůbec nebojím!‘ To znělo v té aule! Byla to doba takové otevřenosti. Vznikaly nové fakulty, třeba fakulta matematicko-fyzikální a fakulta technicky-jaderné fyziky, a tam byli takoví blázni. Prostě lidé, co matematikou žijí, a to byli revolucionáři takoví, že když k nim přišel někdo na přednášku z komunistické elity, tak oni na něj taky křičeli: ‚Chceme svobodu tisku, chceme svobodně cestovat, chceme politické strany!‘ ‚No vy jste se zbláznili! Jsme v socialismu, máme socialistickou ústavu!‘ A oni ještě víc hulákali a on jim říkal: ‚A co bude, když toho nedosáhnete?‘ A vstal takový čahoun a křičel na toho politika: ‚Když toho nedosáhneme, tak navrhuju stávky, demonstrace, pouliční boj!‘ Tak to byla atmosféra šedesátých let, chtěl bych vám přiblížit, jak jsme se chovali.“

  • „Ten kongres byl dvouapůldenní, začínalo se v pátek, končilo to v sobotu, a v sobotu se hlasovalo o vstupu do Národní fronty. A když hlasování bylo hotové, to bylo v takové velké hale, byla tam služba u telefonu, která spojovala příchozí hovory. A mezi těmi hovory po hlasování také zazvonil telefon a ta děvenka to zvedla – volal Gustáv Husák, tenkrát generální tajemník ústředního výboru KSČ, a řekl: ‚Chcel som sa spýtať, zda Svaz studentstva vstúpil do Národného frontu?‘ A ona mu říkala: ‚No, soudruhu generální tajemníku, musím vám říct, že nevstoupil.‘ A on říkal: ‚Nič, nič, já som sa len pýtal.‘ Takže zájem, jak to dopadne na gongresu, takhle projevil. A to je vlastně konec kapitoly studentského hnutí šedesátých let – zrušení Svazu studentstva a vytvoření Socialistického svazu mládeže.“

  • „A to už se do toho pětašedesátého roku promítala atmosféra šedesátých let, už bylo obtížné říct: ‚Zavřeme tě za poslech zahraničních stanic.‘ To už se nenosilo, v pětašedesátém už ne. Vědělo se, že se to nemá, ale vlastně protizákonné to nebylo. Protože v ústavě pořád ještě bylo, že je svoboda projevu a podobně, že. Tak oni váhali a řekli: ‚No, to, že jste poslouchali zahraniční rozhlas, to je špatné, ale narušovali jste morálku vojska a narušování morálky je trestný čin.‘ A tak já jsem byl odsouzen na dva roky podmínečně, ten můj kamarád taky, a ti dva spojaři, kteří nebyli na škole a šli pracovat, tak ti dostali vysoké pokuty.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha , 06.05.2014

    (audio)
    duration: 01:54:56
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 31.07.2018

    (audio)
    duration: 01:57:55
    media recorded in project 10 pamětníků Prahy 10
  • 3

    Praha, 24.09.2018

    (audio)
    duration: 01:54:54
    media recorded in project 10 pamětníků Prahy 10
  • 4

    Praha, 04.10.2018

    (audio)
    duration: 01:58:28
    media recorded in project 10 pamětníků Prahy 10
  • 5

    Praha, 20.12.2018

    (audio)
    duration: 02:07:11
    media recorded in project 10 pamětníků Prahy 10
Full recordings are available only for logged users.

Mysleli jsme si, že se režim brzy zhroutí, nikdo nečekal, že to bude dvakrát dvacet let

Současný portrét
Současný portrét
photo: Studenti Praha 10

Miroslav Tyl se narodil v roce 1943 v Praze v rodině ekonoma a právníka aktivního v protinacistickém odboji a vězněného v Terezíně. Miroslav Tyl vystudoval obor zemědělství - pěstitel - chovatel v Liblicích u Prahy. Kádrové požadavky pro vstup na vysokou školu nesplňoval. Proto musel na doporučení oficiální umístěnky pracovat dva roky jako agronom v zemědělském statku Radvanice. Následovalo období vojny, kde v druhém roce poslouchal zahraniční rozhlas, což bylo hodnoceno jako podvracení morálky vojska a Miroslav Tyl byl podmínečně odsouzen. To již studoval na vysoké škole zemědělské. Vystudoval také sociologii na filozofické fakultě. Miroslav Tyl byl zvolen předsedou studentské rady, inicioval změnu školského zákona tak, aby bylo možné studovat najednou více než jednu vysokou školu najednou, jako jedna z vedoucích osobností se účastnil studentského hnutí Pražského jara a později byl jedním z prvních, kteří podepsali Chartu 77. Po invazi sovětských vojsk v roce 1968 našel zaměstnání v jednom podniku v oblasti výzkumu. Po roce 1989 byl poradcem dvou premiérů a poslancem.