Hana Ťukalová

* 1940

  • „My jsme proti tomu protestovali, podepisovali jsme různé petice. Pak bylo v roce 1969 dubnové plénum, sjezd komunistů, kde se odsouhlasilo, že to vlastně bylo v pořádku. Že se vlastně nic nestalo. A my jsme to odnesli, protože jsme ještě pár petic napsali, že nesouhlasíme. Na základě toho jsme museli být přeloženi, to nás ještě nevyházeli. A pak nás tedy vyhodili ze školství s tím, že není radno, abychom vychovávali děti. Tak jsme museli odejít."

  • „Tady, jak je trať, jak jsou šraňky, tam je trať zahloubená do údolí. A Němci jeli s obrněným vlakem a vezli do Prahy zbraně. A tady Říčaňáci se domluvili a obsadili to údolí a ten vlak zastavili. No a protože se to vědělo a mohlo dojít k tomu, že by ten vlak taky vybouchl, tak všechna okna musela být dokořán, kdyby přišla nějaká tlaková vlna tím výbuchem (protože jsme dost blízko té trati), tak by bylo všechno úplně na kousky. Vlak Říčaňáci zastavili, Němce odzbrojili, ale samozřejmě bylo i pár ztrát na naší straně, takže tam byly rozseté pomníčky po tom údolí."

  • Full recordings
  • 1

    Říčany, 27.11.2018

    (audio)
    duration: 01:20:46
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

V 70. letech jsem musela opustit školství

Hana Ťukalová na průkazové fotografii, šedesátá léta
Hana Ťukalová na průkazové fotografii, šedesátá léta
photo: Archiv Hany Ťukalové

Hana Ťukalová se narodila 5. října 1940 v Říčanech. Po ukončení povinné školní docházky na základní škole v Říčanech chtěla pokračovat na střední školu do Prahy, jako dceři živnostníka jí to však nebylo umožněno. Absolvovala tedy Střední pedagogickou školu v Litoměřicích, kde bydlela do svých 17 let na internátě. Po dokončení střední školy v roce 1958 nastoupila jako vychovatelka v družině na základní škole v Říčanech, o rok později začala vyučovat čtvrtou a pátou třídu na národní škole. V roce 1966 zakončila úspěšně studium Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a tentýž rok se provdala. V roce 1968 se zapojovala do protestů proti sovětské okupaci, a proto byla v roce 1969 přeložena do školy v Uhříněvsi a v roce 1974 musela pedagogickou praxi z politických důvodů opustit úplně. Deset let pak pracovala jako úřednice v kanceláři ředitele uhříněvské školy, v roce 1985 se přestěhovala do Říčan a začala pracovat ve zdravotnickém zásobování (dnes Sanitas). Po revoluci se opět vrátila jako učitelka na základní školu v Říčanech, kde zůstala až do důchodu. Celý život měli s manželem kolem sebe plno přátel, s nimiž podnikali řadu aktivit a dodnes se stýkají.