Ludvík Trojan

* 1932  

  • „Jako vedení jsme dostávali usnesení z celozávodního výboru, takové lístečky. To nosila jedna paní, nebo soudružka, nevím, jak bych to nazval. Tam bylo, budete dělat tam nebo tam nebo tam. Také usnesení naprosto nelogické, že všichni předáci kolektivů musí být partajníci. A těch pracovních, hornických kolektivů a předáků bylo, nemám spočítáno, ale po podniku sto a možná víc. A byly tam kolektivy, které přišly z ostatních dolů nebo podniků, jak jsem říkal, z Jáchymova, ze západních Čech, i někdy z Příbrami. Byly to kolektivy, které byly ve výkonu trestů. Běžte za ním a vykládejte, ať jde do partaje. Rozumíte, to bylo nelogické. Nedali si to říct. A mě mrzí, že okresní výbor tam absolutně proti tomu nic neudělal. Jestli měli radost...“

  • „Ruda byla radioaktivní, ale slabě. V tu dobu se dávaly dozimetry pro pracovníky, ale pak se zjistilo, že pokud se týká přímého záření, tak není nijak nebezpečné. Tam byl hlavně, a na to se přišlo později, plyn radon, který je přítomný tam, kde je uranová ruda nebo uranový prvek. Ten radon byl hrozně špatný, dá se říct nebezpečný, na rakovinu plic.“

  • „Nastoupil jsem do Ostravy, když jsem měl bez patnácti dnů patnáct let. Dělal jsem uhelné hornictví, to je trošku jiné, tam jsou sloje ve výškách 50 cm, to můžu říct odpovědně. Tam se leželo a museli jste házet lopatou. Tak to byl dost těžký začátek. To bylo špatné. Neměli jsme mistry tenkrát, tak jsme dělali u havířů a havíř si potřeboval vydělat. Ten nás učně teda honil. Asi půl roku jsme neměli mistry. Potom už jsme teda měli mistry, tak už to bylo lepší.“

  • Full recordings
  • 4

    Brno, 12.09.2019

    (audio)
    duration: 02:14:33
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nemělo by se zapomínat na havíře, kteří vytvářeli tu hlavní hornickou hodnotu

Ludvík Trojan se narodil 14. srpna 1932 v Horních Heřmanicích u Velkého Meziříčí. Na ostravském učilišti se vyučil horníkem a prožil těžké začátky při těžbě uhlí ve slojích vysokých jen půl metru. Na dělnické přípravné škole složil maturitu a vystudoval důlní měřičství na Vysoké škole báňské v Ostravě. První pracovní umístění dostal do uranových dolů poblíž Mariánských Lázní, 250 kilometrů od rodné obce. Když se začala uranová ruda těžit v Dolní Rožínce, která ležela jen třicet kilometrů od jeho domova, podařilo se mu získat práci tam. V roce 1958 nastoupil na pozici důlního úsekového měřiče a o pět let později, když se otvíral závod Rožná II, se v něm stal hlavním inženýrem. To už bydlel s rodinou na nově postaveném sídlišti v Dolní Rožínce, která vyrostla z malé zemědělské obce na hornickou obec s živou havířskou komunitou. V roce 1970 se stal Ludvík výrobně technickým náměstkem podniku a o osm let později ředitelem podniku. I na vedoucích pozicích však musel poslouchat nařízení celozávodního výboru Komunistické strany Československa, která mu často byla proti srsti. Ludvík odešel do důchodu v roce 1990, když měl v podniku Uranové doly Dolní Rožínka odpracováno třicet dva let.