Jiří Trnka

* 1971

  • „Rodiče nebyli vysloveně v žádném disentu, nebyli chartisté. Ale tím, že se obzvlášť tatínek pohyboval v neoficiálních kruzích, tak jsme měli různé informace, dozvídali jsme se o různých prohlášeních, akcích, mluvilo se o tom u nás doma celkem otevřeně, případně na těch návštěvách u různých lidí, kde jsme tyhle věci slyšeli, věděli jsme o nich. Každý večer se tenkrát poslouchal Hlas Ameriky. Nic mimořádného, ale určitě s režimem nesouhlasili. U mého tatínka byla historka, když dělal v té kotelně. Na Malostranském náměstí, kde jsme i bydleli, bylo to ve stejném domě, kde sídlilo vydavatelství zdravotnické literatury Avicenum, a on dělal pro ně toho kotelníka a díky tomu jsme tam měli byt. A oni za ním jednou přišli: ,Hele, Trnka, měl bys asi vstoupit do strany, zamysli se nad tím.' A on za nimi za dva týdny přišel a říkal: ,Tak jo, tak já vstoupím. Do Lidový.'"

  • „Tam byla taková dobrá historka z Kolbenky, kdy já mám pocit, jestli to bylo v úterý nebo ve středu po tom 17. listopadu. Ředitel slévárny v Kolbence si zavolal do jídelny nebo do zasedací místnosti všechny svazáky a chtěl jim promluvit do duše. Já jsem byl takový trochu aktivnější, vetřel jsem se tam, šel jsem tam s nimi. Oni i ti staří chlapi mě hecovali: ,Hele, běž, jsi mladej, běž tam s nima.' Takže jsem tam šel. On tam měl nějaké pindy o živlech a že žádný Šmíd tam nebyl zabitý, a pak najednou nahrál na smeč, protože se zeptal: ,A víte vůbec, co ti studenti chtějí?' A já jsem měl v kapse zmačkané studentské prohlášení s požadavky, tak jsem mu to tam přečetl. A tím bylo vymalováno. Svazáci tam řekli, že do stávky půjdou."

  • „V okolních státech začaly ty režimy různě padat a v půlce léta začal takový větší exodus z východního Německa, kdy se snažili východní Němci dostat do západního Německa, nejdřív přes Maďarsko a potom přes Českou republiku. Takže jezdili ve velkém počtu do Prahy na západoněmeckou ambasádu a přes ni se chtěli dostat na Západ. Tím, že jsem se pohyboval na Malé Straně, kde jsem původně bydlel, a teď jsem tam chodil dál za kamarády, tak jsem to zažil i z toho hlediska, že vlastně celá ta Malá Strana byla plná trabantů a plná lidí. Pak už nebyla jenom Malá Strana plná trabantů, ale celá vnitřní Praha, kde byla odstavená tahle auta. Ti Němci přijeli a vnucovali lidem na ulici klíčky, že už je nebudou potřebovat. Takové scény se tam odehrávaly. A my jsme je tam chodili sledovat, co se tam okolo té ambasády děje. Stáli tam policajti a nechtěli nás tam pouštět. Ta ambasáda je v ulici Na Tržišti, což je kousek od Malostranského náměstí nad americkou ambasádou, ony spolu sousedí. A pak to navazuje dál na Petřínské sady, na Petřín. Takže my jsme věděli, jak se tam dostat zezadu přes ten Petřín, kde měli zahradu i ti Němci, jenom to bylo oddělené nějakým plotem. Bylo to jedno z míst, kde i ti Němci potom přelézali na tu ambasádu. A my jsme tam za nimi chodili, párkrát jsme jim tam nesli jídlo, koupili jsme dvě tři flašky čůča a donesli jsme jim ho, nebo nějaká jablka. Chodili jsme se za nimi dívat a svým způsobem jsme jim záviděli to, že se k tomu svému režimu ve východním Německu postavili tímhle způsobem a našli tu odvahu k hromadné emigraci přes ty zahraniční ambasády."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 10.07.2021

    (audio)
    duration: 01:57:03
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Přál bych si, ať všichni umíme respektovat svobodu druhých

Jiří Trnka v roce 2021
Jiří Trnka v roce 2021
photo: Post Bellum

Jiří Trnka se narodil 9. května 1971 v Praze. Jeho otec Jiří Trnka byl výtvarník a patřil do šedé zóny umělců, kteří se nesdružovali v oficiálních výtvarných spolcích. U Trnků doma se vždy otevřeně mluvilo o komunistickém režimu a Jiří tuto atmosféru nasával. Na prvním stupni základní školy se vulgárně vyjádřil o tehdejší hlavě státu Gustávu Husákovi a později si v rámci povinné korespondence s žáky ze Sovětského svazu raději dopisoval s kamarádem, jehož rodina emigrovala do Rakouska. Během učňovských let v pražském ČKD přičichl k atmosféře druhé kultury a přijal ji za svou. Navštěvoval koncerty kapel jako Garáž, Půlnoc, Psí vojáci, jejichž akce byly často násilně ukončeny pořádkovými složkami režimu. V lednu 1989 se zúčastnil Palachova týdne, pětidenního masivního protestu rozháněného vodními děly a slzným plynem. Na jaře téhož roku podepsal Několik vět. Jiří Trnka během léta 1989 kupoval víno a nosil jej tajně k plotu západoněmecké ambasády v Praze, kde právě probíhala hromadná emigrace lidí z východního Německa. Když v listopadu 1989 propukla v Československu sametová revoluce, stál Jiří Trnka v sedmé řadě demonstrantů na Národní třídě, odkud se mu podařilo uniknout a s desítkami dalších lidí se skrýt v jednom z domů v Mikulandské ulici. Během následujících dní sbíral podpisy za generální stávku a nosil je do Činoherního klubu, kde také vystoupil s projevem za pražskou slévárnu ČKD, kde tehdy pracoval. V roce 1993 se oženil s Janou, s níž vychovali dvě děti, Barboru a Jakuba. Jiří Trnka se v roce 2018 aktivně zapojil do pořádání řetězových demonstrací pod organizací Milion chvilek pro demokracii v Zábřehu, kde spolu s Janou žil ještě v roce 2021.