Celou výpověď jsem se musel naučit nazpaměť. Za smyšlenou sabotáž jsem dostal 14 let.
Download image
Ladislav Trejbal se narodil 1. února 1931 v Bořkově, kde měli jeho rodiče Josef a Anastázie malé hospodářství a kde chodil i do obecné školy. Na počátku 50. let Trejbalovým komunisté zkonfiskovali pole, náhradou dostali menší a špatně přístupné pozemky. Po válce nastoupil Ladislav Trejbal jako dělník v textilce v Košťálově. Jednou protestoval proti neproplacení přesčasů za víkendové služby, byl kvůli tomu propuštěn a musel pracovat půl roku v lomu. Poté nastoupil do podniku Autorenova. V roce 1951 se seznámil s Miroslavem Mochanem, který patřil mezi vedoucí protikomunistické odbojové skupiny ILPKORG 1 (ilegální protikomunistická organizace) v Semilech a okolí. Mochan Trejbala spojil s dalšími odbojáři z ILPKORG 1 Otou Vrbenským a Jiřím Nadějem. Skupina ovšem byla početnější (později bylo v procesu s tzv. semilskou skupinou souzeno 28 lidí), ale ostatní členy Trejbal neznal. Ladislav Trejbal začal s Miroslavem Mochanem jezdit na kole po vsích, kde rozšiřovali letáky se jmény místních udavačů. Pohybovali se v okolí Semil na trasách mezi obcemi Bořkov, Košťálov, Nová Paka, Nedvězí, Slaná a Hořensko. V roce 1952 musel Trejbal narukovat na vojnu. Tam mu od přítele Ladislava Vojtíška přišlo varování, že Miroslav Mochan, jeho bratr a další lidé ze skupiny ILPKORG 1 byli zatčeni. 10. října 1952 přišla StB i pro Ladislava Trejbala. Byl odvezen do Liberce, kde byl šest měsíců brutálně vyslýchán. Soud se semilskou skupinou se konal u Krajského soudu v Liberci 27. a 28. března 1953, soudnímu senátu předsedal dr. Číhal. Ladislav Trejbal se celou výpověď musel naučit nazpaměť a byl uznán vinným z trestných činů velezrady a sabotáže. Sabotáže se měl údajně dopustit tím, že narušil železniční trať poblíž zastávky mezi stanicemi Bořkov a Nedvězí. V místě však žádná zastávka nebyla, případ byl zcela vykonstruovaný. Trejbal byl přesto odsouzen ke čtrnácti letům odnětí svobody, ztrátě občanských práv a propadnutí majetku. Po krátkém čase, kdy byl internován v Praze na Pankráci, byl Ladislav Trejbal přemístěn do jáchymovských uranových dolů. Nejdéle byl vězněn v táboře Rovnost, kde zůstal přes 7 let. Pracoval na šachtě, vystřídal různé pozice od kolejáře přes lamače či pracovníka na vykládce až po řidiče důlní lokomotivy. Na svobodu byl podmíněně propuštěn v roce 1960. Nejprve si našel práci v lomu, poté pracoval několik let v betonárně na výrobě panelů. V polovině 60. let přešel do kovozávodů a od 70. let pracoval jako údržbář. Už v roce 1960 byl Krajským soudem v Ústí nad Labem rehabilitován ve věci velezrady, nikoli však v případě smyšleného činu sabotáže. Ještě 23. ledna 1991 zamítl Nejvyšší soud Trejbalovu stížnost proti tomuto verdiktu, teprve v roce 1992 byl Ladislav Trejbal plně zproštěn obvinění. Ladislav Trejbal získal ocenění účastníka protikomunistického odboje. Zemřel v roce 2014.