Jan Tomeš

* 1964

  • „Když jsem se vracel [z Francie], tak jsem to nesl dost špatně a v Česku jsem byl asi čtrnáct dní v depresích. Byly tady všude nápisy, v krámech nic není, ani jsem nevěděl, co si mám koupit. Všude to byl hnus – a najednou si uvědomíte, když se do toho vrátíte, že žijete opravdu v děsivém chlévě. Najednou si uvědomíte, že vlaky strašně skřípou, když brzdí. Najednou si uvědomíte, že všechny vlaky mají rezavé střechy, to jsem si předtím nevšiml. Celou dobu jsem měl ruksak se Svědectvími vedle sebe na sedačce, nikomu to nevadilo a nikoho to nezajímalo. Přijedete do Chebu a nádražačka-průvodčí vás najednou seřve, jak to, že to tam máte, že to máte mít nahoře. Celou dobu to nikomu nevadilo a najednou přijedete sem a najednou jste mnohem citlivější vůči věcem, které vám přišly samozřejmé, a uvědomíte si, v jakém srabu žijete, jaký je to ‚koncentrák‘. Všichni jsou na sebe hnusní, všichni si závidí, všichni se na sebe mračí. Bylo to daleko horší než dnes. Dneska se také všichni na sebe mračí, ale tenkrát to byl úplně jiný svět. Už bych se tam nikdy nechtěl vrátit, nikdy.“

  • „Spousta lidí věřilo, že chartisté jsou opravdu ti největší darebáci a Havel že je promiskuitní alkoholik a narkoman. A že si pečou doma děti v troubě, na induloně topinky a takové blbosti, legendy. A když jsem najednou přišel v šestnácti letech poprvé na ‚barák‘, bratra zrovna zavřeli, tak jsem zjistil, že to jsou tak skvělí lidé... To mě strašně zformovalo a zjistil jsem, že to je úplně jiný svět. Všude všichni nějak soutěžili, snažili se přetvařovat, jinak se mluvilo doma, jinak na veřejnosti a všichni na sebe byli hnusní – a tam jsem byl najednou na místě, na Robči, kam jsem pak jezdíval. Kde byl úplně jiný svět, jiní lidé, naprosto v pohodě. Tam mohl člověk naprosto otevřeně mluvit. Řekl jsem si, že sem patřím, tady je moje místo.“

  • „Byly finty – měl jsem přijít ostříhaný, nebo dostanu sníženou zámku z chování. Měl jsem rolák, bratr mi sesekal vlasy a ty dlouhé jsem si dal pod rolák. Dali jsme je nahoru a uchytili různým systémem nití a sponek. Vypadal jsem jako z filmu Bažanti, ti měli také podivné účesy, jen přes uši. A ona byla úplně celá nadšená: ‚No vidíš, Tomeši, když si dáš říci...‘ Myslela si, že triumfálně zvítězila. Jenomže druhý den už to bylo horší a třetí den už mě to přestalo bavit, tak jsem přišel zase s dlouhými vlasy a celá třída se bavila. A ona na to: ‚Ty jsi mě podvedl, Tomeši, takový podvod jsi na mě udělal...‘ Když jsem měl dlouhé vlasy, tak jsem zase dostal trojku z chování. To byly takové srandy.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem , 29.11.2023

    (audio)
    duration: 53:40
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Ústí nad Labem, 22.03.2024

    (audio)
    duration: 01:30:39
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Režim nás do politiky vtáhl, i když jsme si chtěli jen žít svým vlastním životem

Jan Tomeš na koncertě Pepy Nose v Blansku, 1986
Jan Tomeš na koncertě Pepy Nose v Blansku, 1986
photo: Archiv pamětníka

Jan Tomeš se narodil 2. února 1964 v Teplicích. Oba jeho rodiče, Erich a Ilse Tomešovi, pocházeli ze smíšených česko-německých manželství. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 pro něj byla jako pro čtyřletého chlapce zajímavá podívaná. V této době bydlela rodina v Přítkově, kam vojáci jezdili do místního kamenolomu, nedaleko měli také střelnici. Až později zjistil, zač je toho loket. Inspirován starším bratrem Jindřichem Tomešem, nechal si na základní škole narůst dlouhé vlasy, kvůli kterým měl problémy. Když byl v roce 1980 bratr uvězněn, dostal se pamětník do prostředí undergroundu a severočeských „baráků“, čímž se ocitl v hledáčku Státní bezpečnosti (StB). Bratrovi se po návratu z vězení podařilo emigrovat do Francie, Jan Tomeš se i nadále angažoval v severočeském undergroundu. V roce 1989 se mu podařilo jet bratra navštívit. V Paříži navštívil redakci Svědectví, setkal se s Pavlem Tigridem a dalšími osobnostmi disentu. Cestou zpět do Československa vezl batoh plný exilové literatury. Dění kolem sametové revoluce se neúčastnil, protože byl zrovna na výjezdu v Berlíně. Nově nabyté svobody si velmi cenil, zároveň byl ale zklamaný z toho, že představitelé komunistického režimu nebyli za své činy hnáni k odpovědnosti. V roce 2024 žil v Ústí nad Labem.